Dnes je to přesně rok, co se mi tak trošku změnil život. Dovezl jsem si malou černobílou borderkolii, která mě každý den vítá, když se vrátím z práce. Jsou tři slečny, které mě na cestě k Juno hodně pomohly. Ano, čeká vás dojemný příběh… těšíte se? :))


 
 
 

Kočky jsou svině!

Musím se přiznat, že jsem vždycky měl raději mazlivé kočky a psi mě nijak nebrali… prostě čokli. První slečna, Evča Sáňková, mi ukázala, že kočky jsou pěkné svině a hlavní náplní jejich životů je spřádat plány na ovládnutí světa. Nebo útěk před nadrženým černým teriérem, který nejvíc na světě má chuť na vykastrovaného bílého kocoura. Musím říct, že to mi hlava opravdu nikdy nebrala :) Eva mě přivedla ke psím sportům, poprvé na cvičák a závody…, jejichž focení mě záhy celkem pohltilo :) Zjistil jsem, že kočky jsou svině a psi jsou fajn. První krok!

 

Tak do toho!

Druhou slečnou je Markéta Urbášková. Řekla mi: “Chceš psa? Tak do toho.” A nejen, že mě takhle nakopla, ale dokonce si dala i tu práci a skoro 3 měsíce odpovídala na moje emaily se stupidními dotazy ohledně všeho možného, co se borderek týkalo. Hledala pro mě chovné stanice a říkala, co je špatně na těch, které jsem našel já :) Byl jsem ochotný jet si pro psa kamkoliv v okolí střední Evropy. Psal jsem dokonce i do Holandska, ale řekli mi, že prý by se se mnou jejich štěně nudilo, protože bude po rodičích velmi pracovité. S Markétinou asistencí jsem hledal dál a dál, dostávaje od ní navíc informace, jak psa správně vychovat, vycvičit, co nakoupit, čím ho krmit, aby nechcíp… a tak celkově, jak být tím správným pejskařem :)

 

Locolindo

Říká se, že pod lampou je největší tma :) Chovná stanice Locolindo z Třebíče tak nějak prošla veškerými kriterii, které jsme nastavili. A ne a ne se nám podařit najít na ní něco špatného. No a tak se stalo. Potkal jsem se s chovatelkou, pomazlil se s chovnou fenkou (mimochodem, Cass je asi tak 300x mazlivější než všechny kočky na světě) a bylo rozhodnuto. Juno bude Locolindo (ano, jméno měla mnohem dřív, než byla vybraná chovka a ano, jméno je vybráno podle stejnojmenného filmu… Juno).

 

Asi jsem to zvládl

A co ten rok s Juno přinesl? Na prvním místě musím určitě uvést to, že pes je skvělým učitelem. Mám ji opravdu rád a tak když mě nasere, nezabiju ji (pár kopanců do hlavy, nebo do žeber většinou vystačí), ale snažím se ovládat. A Juno mi opravdu někdy dává obtížné lekce .) Než jsem si ji přivezl, myslel jsem si, že to nebudu zvládat časově. Chvilku jsem to nezvládal. Potom jsem přišel na to, jak to časově zmáknout… A teď si opravdu neuvědomuju, co jsem sakra dělal, když jsem neučil psa šplhat zadníma nohama po zdi, když jsem zmrzlou rukou nesbíral hovna v parku. Co jsem dělal večer, když jsem nemusel porcovat 15kg smradlavého masa? Co jsem sakra dělal o víkendech?

Každý pejskař si samozřejmě myslí, že ten jeho pes je ten nejlepší na světě. Jsou lidé, na které Juno (někdy i společně s Cass) zapůsobila tak, že si pořídili vlastního psa, nebo o tom uvažují. Juno je přesně taková, jakou jsem ji chtěl. Drobná, veselá, poslušná, oddaná a pracovitá. Nemyslím si, že je nejlepší na světě. Já to vím.

Jo a ta třetí slečna. Petra Pekárková, chovatelka, majitelka Juno maminky – Cass (Eseja Slezský Hrádek). Ta mi dala Juno, to je celkem dost :)

Chtěl jsem vybrat pár fotek z různých období Junina krátkého života. Zjistil jsem ale, že ji moc nefotím. Tak jen pár… spíš takových vtipných :)

 
Share
 

Galerie

ODEBÍRAT NOVINKY

Chcete být informováni o novinkách na stránkách? Nové články, nové galerie, termíny kurzů a další zajímavosti například kolem Lightroomu či fototechniky?

Díky za přihlášení k odběru, prosím potvrďte jej v emailu jež Vám byl odeslán.