Někteří z vás si možná pamatují, že v březnu jsem navštívil nádherný ostrov jménem Borneo. Dokonce jsem tam i fotil! A některé fotky jsem i upravil. Ale pořád mi jich strašná hromada zůstává na disku, kde si je vy prohlédnout nemůžete. Po záplavě všech možných psích focení a workshopů jsem se rozhodl, že se zase budu věnovat snímkům z této nezapomenutelné výpravy do deštného pralesa jihovýchodní Asie.

Žába, kam se podíváš

Tématem tohoto článku budou žáby. Nejsem si ale jistý, jestli budu schopný alespoň trošku navodit tu atmosféru, která byla přímo na místě. Žáby jsme totiž fotili v noci. A noc v pralese je trošku jiná, než na jakou jste zvyklí. Zkuste si to představit. Tma taková, že by se dala krájet, nevidíte si na špičku nosu… ale žáby a cikády jsou slyšet úplně ze všech stran. Opravdu se to nedá nazvat nočním klidem. Spíš nočním hlukem. Když se pořádně zaposloucháte, najdete si zvuk své žabky, namíříte baterkou na místo odkud vychází, blik, a ona je tam. Petr nás vzal na místo, které mělo být tutovkou… a bylo! A neustále ten všudypřítomný hluk! (doporučuju pustit si, dokreslí to atmosféru)

Žabka zatím neurčená

Žabka zatím neurčená

Žabí lávka

Malé jezírko obehnané dřevěnou lávkou, z vody rostou stromy a na jejich větve a větvičky si hezky pěkně vylezou a pózují žáby. Často jsme si museli dávat pozor, abychom na nějakou nešlápli, byly totiž opravdu všude, nejen na stromech, ale i na lávce samotné, nebo dokonce na zábradlí. Což nám samozřejmě dávalo možnost vybrat si nějakou hezkou :)) A tak jsme chodili kolem a hledali hezkou žábu, co hezky sedí na hezkém klacku a samozřejmě, aby se k ní dalo dostat co nejblíž z důvodu focení i svícení. Pokud jste četli předchozí dva články (Borneo – hadi a Borneo – ještěři), nemusím vám znovu říkat, že jsme rozhodně s focením nebyli hotovi do 10 minut. Během pár hodin vznikly stovky snímků a troufám si tvrdit, že všichni jsme z tohoto krásného místa odjížděli plní dojmů a spokojení s výsledkem.

Žabka zatím neurčená

Žabka zatím neurčená

High five!

Druhá lokalita, kde jsme měli možnost fotit tyto obojživelníky, byla pro mě mnohem zajímavější. Místo, kam jsme měli namířeno, se nacházelo asi 2km daleko od našeho ubytování, převážně do kopce a pralesem. S 10kg batohem na zádech žádná slast, ale zvládli jsme to všichni a na konci nás čekal krásný vodopád, který ochlazoval okolní vzduch, takže teplota klesla zhruba na 75°C, což byla velmi příjemná změna oproti běžným 90°C. Proč se sakra trmácíme tak daleko kvůli nějakým pitomým žabám? Je to proto, že tyhle žáby nejsou jen tak nějaké… jsou to velmi slušně vychované žáby a tak, když jedna vidí druhou, tak ji hezky pozdraví vykopnutím zadní nožky. Ano, je to tak, tyhle žáby si prostě dávají high five.

Žabka zatím neurčená

Žabka zatím neurčená

Je tedy jasné, že na tomto místě nikomu z nás nešlo o obyčejnou fotku ropuchy na prameni. Cíl byl jasný! Zachytit žabku zdravící nějakou jinou. Bohužel světlo nám ani trošku nepřálo. Nad vodopádem vznikala mezera v korunách stromů a slunce bylo přímo nad námi. (asi takto) V takových podmínkách se prostě nedá fotit, když nemáte stín. Ale … TY ŽÁBY NA SEBE MÁVAJ!!! To prostě nejde nefotit. Každý se snažil vytlačit z možných podmínek maximum, i když jsme věděli, že to žádná sláva nebude.

TA fotka

Na tomto místě jsem vyfotil fotku, která pro mě patří určitě do TOP3 z Bornea. Na svislé straně velkého kamene seděla žába. Jako pozadí jsem použil potok, který se pod ní mírně čeřil a tak na hladině vznikaly bublinky. Visel jsem hlavou dolů, abych se dostal tam, kam jsem potřeboval. A visel jsem tam dlouho, aby žába udělala to, co jsem od ní chtěl – high five. Neustále jsem na ni mířil a jen sem tam jsem si dal šlofíka v podobě nádechu a výdechu. Hýbat jsem se moc nechtěl, abych si ji nevyplašil. Jenže ona pořád nic, furt jen seděla a čuměla. No samozřejmě jsem si ji tak vyfotil, že ano. Už už jsem to chtěl vzdát, když přiskočila druhá. A v ten moment jsem si uvědomil “která sakra teď zvedne tu tlapku?”. Naštěstí to udělaly obě, kočičky :) A já jsem to prostě jen nechal zmáčknuté, 8 snímků za sekundu udělalo své a já jsem byl v ten moment opravdu rád, že můj foťák tohle umí. Co se mi povedlo zachytit… posuďte sami. Já jsem měl prostě jen obrovskou radost. A fotil jsem ji nějak takto. (za ilustrační foto, děkuji P. Bambouskovi)

High five frog!

High five frog!

Příště?

Příští článek z Bornea, slibuju, že přijde s menší prodlevou než tento, bych si dovolil zaměřit na hmyz a podobnou havěť :)

ODEBÍRAT NOVINKY

Chcete být informováni o novinkách na stránkách? Nové články, nové galerie, termíny kurzů a další zajímavosti například kolem Lightroomu či fototechniky?

Díky za přihlášení k odběru, prosím potvrďte jej v emailu jež Vám byl odeslán.