Ano, je to tak. Cesta do Thajska, jakkoliv byla úžasná, byla pro mě fotografický propadák. Prostě jsem to nedal. Byl jsem připravený na špatné světelné podmínky, jak psychicky, tak technicky. D800E zvládá vysoké hodnoty ISO v pohodě, 300/2,8 je prostě 300/2,8. Telekonvertory a stativ, ready to use. Na co jsem ale nebyl připravený, bylo zcela jiné chování ptáků, než na jaké jsem byl zvyklý od hmyzu a ještěrek z Bornea. Člověk by řekl “to je přece jasné”. Ano, je to jasné, ale toto byl extrém.

Pěkně od začátku

Abych si hned nestěžoval a nenaříkal, musím opět pochválit Petra Bambouska (www.sulasula.com), který cestu dokonale připravil, od samotného začátku až do úplného konce. Opět jediné, co se ode mě chtělo, bylo naskočit do letadla v Praze a vystoupit v Bangkoku. Trošku humorné mi přijde to, že ačkoliv se s Petrem znám, často si píšeme, on je z Příbrami a na Moravu jezdí fotit, já jsem z Brna a do Prahy jezdím taky každou chvíli, tak naposledy jsme si ruce podávali na Borneu… a pak více než rok na to v Bangkoku. Stejně tak jsme i cestu zakončili… s Petrem jsme se v Bangkoku rozloučili, on pokračoval dále do Indonesie. Jsem zvědavý, kde si s ním podám ruku příští rok… neříkám, že už pár návrhů nepadlo :)

DSC_6012

Freeze, flight, fight

Jak jsem již zmínil, jediné, co jsme museli udělat, bylo nastoupit do letadla. Petr vše naplánoval a my jsme si pak mohli fotit, co se nám zachtělo… a to byl ten největší problém, focení samotné. První dva až tři dny se člověk rozkoukává, pendluje od tématu k tématu, neustále vydává citoslovce úžasu a snaží se tak nějak dostat do konceptu, rozfotit se. To, že se mi nedařilo v těchto prvních dnech, jsem dával za vinu tomu, že ptactvo jako takové neznám a focení je úplně jiné, než na jaké jsem zvyklý (ať už psi, nebo třeba focení z Bornea).

Chování zvířete, které se cítí v nebezpečí, se dá popsat třemi F – Freeze, Flight, Fight. Nejčastěji v tomto pořadí, samozřejmě záleží na situaci. Ještěrka, kudlanka nebo třeba brouk z mé (nutno podotknout, že né veliké) zkušenosti většinou volí přesně toto pořadí. Což je na focení ideální. Zvíře se nehýbe a vy si můžete zkusit třeba i pohrát s kompozicí, pozadím… parádička. Dovedu si představit, že kdybych potkal levharta, asi bych se bál, že fight strategie by nebyla ta poslední v pořadí. Co se ptáků týká, moje zkušenost je taková, že jsou to omezenci, kteří vždy volí strategii flight, flight, flight. Což činí fotografování značně obtížnějším.

DSC_7478

Co jsem fotil?

Co jsem tedy vlastně v Thajsku fotil? Asi by bylo logické si lehnout k jezírku kolem kterého lítalo asi 100 vážek a cvakat celý den tam. Zkusil jsem to, ale sám jsem byl překvapený tím, jak mě focení vážek nebaví… Takže motýly? Jednoho motýla můžu vyfotit kdekoliv v ČR, rozhodl jsem se, že v parku Kaeng Krachan, do kterého jsme se chystali několikrát vyjet, vyfotím hromady rojících se motýlů. Narazil jsem na jeden osobní problém. Motýli nejčastěji seděli na zemi na jednom místě a pili – chcánky slonů. V pohodě, s tím nemám problém. Problém pro mě bylo to, že tam s nimi seděly i místní včely a nebylo jich zrovna málo. A to jsem prostě nedal. Když se potíte a na obličej vám jich sedí 5 a dalších 15 lítá kolem, je to na člověka, který se hmyzu bojí, prostě moc. Musel jsem si zacpat uši, abych neslyšel ten bzukot a odběhnout kousek bokem. Techniku jsem nechal ležet na místě… vosičky si zvesela očuchávaly foťák. Já jsem sebral poslední zbytky odvahy, vběhl tam, vzal foťák, utekl pryč a s vymyšlenou fotkou motýlů se nadobro rozloučil.

DSC_7179

Rozhodl jsem se, že se tedy pokusím fotit ty ptáky, kteří vám dají tak 3 vteřiny času než frnknou. S úsměvem na rtech jsem uvítal každou možnost zpestření. Fotil jsem mlhu zvedající se z deštného pralesa, potkali jsme pár ještěrek a dokonce i varana. Poprvé jsem si zafotil z krytu a byl jsem opravdu velmi překvapený tím, co se na zakrmené místo dostavilo za sestavu. Malé srnky, divoké slepice, ptáci, veverky… jako kdyby někdo otevřel Noemovu Archu se slovy “ještě se skočte najíst, než pojedeme”.

Závěrem

Navzdory tomu, jak se tento článek jmenuje i tomu, co všechno jsem popsal, jsem se z Thajska vracel se skvělým pocitem. Ačkoliv jsem skoro nic nenafotil, viděl jsem zase jiná zvířata v jejich přirozeném prostředí. Byl jsem na místě, kde všude kolem sebe vidíte jen prales, který nebyl nikdy vykácen a do toho houkají giboni. Viděl jsem konečně zoborožce i varana. Viděl jsem ptáky, kterým by se skoro dalo říkat papoušci, vzhledem k tomu jak byli barevní. Prostě paráda… těším se na další cestu :)

DSC_7171

ODEBÍRAT NOVINKY

Chcete být informováni o novinkách na stránkách? Nové články, nové galerie, termíny kurzů a další zajímavosti například kolem Lightroomu či fototechniky?

Díky za přihlášení k odběru, prosím potvrďte jej v emailu jež Vám byl odeslán.