Poslední dobou jsou moc nefotil… kdybych se chtěl vymlouvat, mohl bych říct, že je to tím, že jsem měnil zaměstnání. V říjnu jsem běhal po pohovorech, od listopadu pracoval na ten nejdementnější směnný provoz jaký světlo světa kdy spatřilo a teď od únoru jsem v novém zaměstnání. To by ale byla opravdu výmluva. Kromě toho, že teď sem tam hraju World of Warcraft, tak mě focení prostě nějak přestalo bavit.

Kde to začalo?

Paradoxně asi koupí nového foťáku. Nevím jestli jsem od D800E očekával, že to najednou bude fotit nějak samo lépe, nebo že mi naskáčou nové nápady do hlavy. Každopádně ať jsem si myslel cokoliv, nestalo se tak. S D800E se mi dlouho fotilo mnohem hůře než s D700… řekl bych, že tak 6-7 měsíců to trvalo, než jsme se pořádně seznámili. Bohužel v tomto období jsem odjel i do Thajska (jak to dopadlo si můžete počíst v tomto článku) a deprese se prohlubovala a prohlubovala. Pomalu ale jistě mě focení přestávalo bavit.

Na focení portrétů jsem neměl čas, chuť, ani nápady. Na psích akcích jsem často slýchával “nezavazej” nebo narážky na to, že foťák mám na ozdobu, protože stejně skoro nefotím. Silného chlapa se nic takového nemůže dotknout, pche! Ale já jsem se v té době moc silný necítil. Ubožáček Ondrášek. A myšlenky na prodej vybavení se mi více a více dostávaly pod kůži.

Zpět na začátek

Zeptal jsem se sám sebe, kde je hlavní problém. Proč mě to vlastně nebaví? A asi jsem na to přišel. Spojil jsem si to s obdobím, kdy jsem hrával počítačové hry, nesmějte se :-) Hra mě vždycky přestala bavit v momentě, kdy jsem měl pocit, že se nemám kam dál posunout. Nechci tím říct, že moje fotky by nešly nijak vylepšit, to rozhodně ne. Ale už jsem neměl další nápady. Zkusil jsem obrysy, siluety, stíny, černobílé i barevné fotky, trochu toho panningu, portréty i postojovky. A říkal jsem si “přece nemůžu fotit další obrysovky, to by bylo blbé, nikoho by to nebavilo”. A tak je nefotím. I když teda zrovna obrysovky miluju a strašně moc mě baví je fotit.

Magika von Čáry

A tak, v herní terminologii, jsem začal novou hru. Vyfotil jsem psa, jak stojí. Je ostrej, pozadí je rozmazaný. Je to můj pes. Asi největší nuda fotka evr! Ale co bylo důležité? Bavilo mě válet se v tom poloroztátém sněhu a jít pak domů sice s mokrým zadkem, ale fajn fotkou na kartě (a asi už vím, odkud se vzalo to nachlazení). Bavilo mě to! Wow!

Asi to neprodám

Ještě asi ne :-) Mám pár nápadů na fotky psů, o které se pár lidí snaží a já je prostě posadím na zadek :-))) Přihlásil jsem se na další cesty s Petrem Bambouskem (Borneo 2015, Madagaskar 2017) a ve výsledku by mi ta černá cihla asi i chyběla. Překonal jsem rok trvající fotodepku? Snad konečně jo!

Sid the Vořech

ODEBÍRAT NOVINKY

Chcete být informováni o novinkách na stránkách? Nové články, nové galerie, termíny kurzů a další zajímavosti například kolem Lightroomu či fototechniky?

Díky za přihlášení k odběru, prosím potvrďte jej v emailu jež Vám byl odeslán.