Zahrady Keukenhof jsou prý jedním z nejfotografovanějších míst na světě. Není se čemu divit, na rozloze 32 hektarů vykvétá více než 7 milionů květů, převážně tulipánů, narcisů a hyacintů. Ručně zasazené! Vše si můžete prohlédnout velmi zblízka, v zahradách je totiž více než 15km stezek.

To počasí..

To nás opravdu zradilo. Do Holandska jsme sice jeli na celý víkend, ale mým cílem byly právě tyto zahrady. Amsterdam je super, ale už jsem tam byl. Můj plán byl strávit celý den v zahradách a do Amstru jet až posledním možným spojem, abych měl dostatek času si tulipány nafotit, prohlédnout, promyslet a nafotit znovu. Bohužel už při přejezdu hranic nám všem bylo jasné, že slunce ten den neuvidíme. Spustil se déšť, začalo foukat, byla zima. Mám pocit, že pokaždé, když se vydám fotit nějakou tu floru, mě takové počasí pronásleduje.

Brzký příjezd se vyplatil

Samozřejmě jsme i přes nepřízeň počasí do zahrad vstoupili… a rozhodně jsme nelitovali. Je to opravdu nádhera, já to na fotkách ani nedokážu zachytit, tam si prostě musíte zajet. Tulipány jsou opravdu důmyslně nasázené do různých tvarů a barevných kombinací. Tráva je až jedovatě zelená a leckterý golfový areál by se za takový green nemusel stydět. Chodníky a cestičky jsou čistší než koberec, co mám v pokoji (což teda není moc těžké, ale snad chápete, jak to myslím :)).

Autobus přijel před brány Keukenhofu chvilku před osmou hodinou, takže jsme (vzhledem k otvírací době od 8) byli jedni z prvních návštěvníků a velkou část parku jsme si prošli v podstatě sami. S přibývajícími hodinami se však park začal plnit a kolem poledne jsem měl pocit, že přes tu hromadu lidí nemáme šanci dostat se ven! Trošku mě mrzí, že jsem si to nevyfotil. Hlava na hlavě, všude nebezpečné deštníky číhající na nestřežený okamžik, aby se mohly zapíchnout do našich očí (ještě že si je střežíme jako oko v hlavě). Chvilku po poledni jsme vypadli, polovina naší skupiny byla promrzlá a promoklá, fotografové smutní z podmínek… Amsterdame, jedeme!

Jak se fotilo?

Špatně… budu se opakovat, ale když prší, není to až taková tragedie. Fotograf se sice nemůže pod kytkou vyválet, jak je zvyklej, ale při troše jogínského cvičení nakonec požadované kompozice dosáhnete. Když do toho ale i fouká, je to marnost nad marnost. Nepomůže vám nic. Všechny stabilizace, ISOa, stativy, liveviewy… sbalit do batohu. Tohoto levelu jsem ještě nedosáhl. Něco málo jsem samozřejmě nafotil, ale spokojený nejsem. Jel jsem do Keukenhofu s nápady, které se mi nepovedlo realizovat… Během cesty z Keukenhofu do Amsterdamu přestalo pršet a začalo svítit slunko. To bylo na mou psychiku asi moc.

Musím se tam příští rok vrátit!

 
[jtlMS]
 

Galerie