Ať už děláte cokoliv, vždycky existuje nějaká stupnice, úroveň, pomyslné schody, po kterých se snažíte stoupat výš a výš. Je jen na vás, jestli se tím budete zabývat nebo ne. A pokud ano, je jen na vás, ja vysoko tyhle schody vedou a jak obtížné jsou jednotlivé stupínky.

Po schodoch, po schodoch!

Když jsem si kupoval foťák, rozhodně jsem nic takového neřešil. Neměl jsem v úmyslu mít focení jako hobby. Prostě jsem jen chtěl mít foťák. Trošku se to zvrtlo, pravda… a s tím přišlo i to, že jsem se rozhodl, že když už teda fotím, budu to dělat pořádně. Jak nejlíp dovedu. Zpočátku moje „schody“ byly jen o tom, naučit se ovládat foťák a chápat nastavení. První schůdek byla expozice, druhý ostrost, třetí vyvážení bílé… a tak dále. Poté přicházely vzory kterým jsem se chtěl přiblížit, snímky, které jsem chtěl nafotit, techniky, které jsem si chtěl osvojit. No a samozřejmě paralelně s těmito schody existovaly i ty, které určovaly fotovybavení, jež používám.

Záleží nebo nezáleží na vybavení?

A odpověď neznám. Takže pokud ji hledáte, nemusíte číst dál. Toto téma je mezi fotografy omílané asi tak jako v hospodě při fotbale „nechápu proč tam postavil tohodle, já být trenér…“. Pro mě jsou důležité výsledky, fotky samotné. Fotka vzniká v hlavě a pokud máte v hlavě záběry rybím okem, tak to teleobjektivem prostě nevyfotíte, i kdybyste byli sebelepší fotograf. Naopak to ale platí stejně… Ani Mark trojka s dvaosmičkovým sklem z vás fotografa neudělá.

Pokud mám pocit, že mi momentální vybavení nepřináší takové výsledky, jaké chci a jsem přesvědčen, že koupě nového kousku do fotobatohu mi pomůže, tak si ho koupím. Něco málo o tom, jak například kupuji objektivy si můžete přečíst tady.

80, 300, 700

Taková nikoňácká násobilka :) Značí to, jaké foťáky od nikonu jsem vlastnil. Velký rozdíl mezi prvními dvěmi (Nikon D80 a D300s) a tím třetím (Nikon D700) je ve velikosti čipu. Pro mě je fullframe takovým vrcholem těch schodů, o kterých jsem psal výše. Fotit na takový stroj už není sranda, pokud se něco nepovede, je úplně jasné, že chyba je na vaší straně. Foťák, který je lepší než tento a vyhovoval by mi už má za slovem Cena: šestimístnou sumu. Až budu fotit pro National Geographic, možná si ho koupím :)

Spokojenost?

Jak jsem psal, chtěl jsem větší snímač. Ten tam je, na tom se nic nemění a s hloubkou ostrosti, se kterou mi fullframe zrcadlovka dovoluje pracovat, jsem velmi spokojený. To, že hladina šumu bude nižší než u D300s jsem věděl, ale tohle jsem opravdu nečekal. Do fotky můžu v editoru zasahovat mnohem víc, než jsem byl zvyklý a šum pořád nikde. Fotit můžu v pohodě i na takové ISO citlivosti, které dříve byly na hraně použitelnosti. Hledáček je skvělý, zachování detailů taky.

Trošku rozpačitý jsem z ostření. Některé body se opravdu chytají velmi špatně a u zrcadlovky této třídy bych čekal, že když mi dovoluje nechat si aktivních jen 11 ostřících bodů, budou to právě ty křížové. Nebo alespoň většina z nich. Bohužel mám pocit, že křížový je jen ten uprostřed. Hodně jsem si zvykl na používání i těch dalších, D300s s tím neměla problémy a mě se tak lépe komponuje. Toto je pro mě u D700 rozhodně zklamání. Ale musím říct, že jediné :)

Závěrem

Doufám, že aspoň někdo z mých fotek poznal, že mám novej foťák :) A ačkoliv to tak nevypadá i ve vybavení už mám další stupínek, na který bych se rád vydrápal (ale zatím si to nechám pro sebe). Je to hodně spojené s tím, že i fotit se teď snažím trošku jinak než dřív. To také doufám, že je znát.