Pokud mé stránky sledujete aspoň trošku pečlivě, pak víte, že fotím zhruba čtyři roky a jedním z mých největších vzorů je fotograf přírody Petr Bambousek. Jeho tvorbu sleduji v podstatě od začátku svého fotografického snažení. Vždy mi byl velkou inspirací a když jsem se rozhodl koupit si svůj první pořádný objektiv, Petr mi ochotně poradil a podělil se o své zkušenosti… ačkoliv jsme se vůbec neznali. Jeho články o technice, nové fotky i veškerý další obsah jeho stránek se mi tehdy stal denním chlebem. Jednou z věcí, o kterých Petr často psal, byly i jeho cesty do tropů…
(vstupní fotografie: http://travelinborneo-rainforrest.com)
A tam to začalo…
Texty o cestách do různých exotických míst jsem zvládal na jeden nádech. Číst o volavkách na Floridě, vážkách z Thajska či Bornea nebo kolibřících z Panamy… nedokázal jsem to příjmat bez pocitu „JÁ CHCI TAKY!“. Vymyslet takovou cestu, připravit se na ni a pak ji sám realizovat, na to bych prostě neměl. Navíc, něco takového, říkal jsem si, je asi jen pro vyvolené, dospělé a nejspíš i bohaté. A vůbec, bylo by to něco pro mě? Přírodu mám rád, ale wildlife fotograf rozhodně nejsem (co neumí sednout na povel, to nevyfotím). Nemám žádné zkušenosti s focením zvířat v přírodě. Nejsem schopný vyfotit ani sýkorky, které už dva roky zadarmo tloustnou u mě na zahradě. No a samozřejmě mou oblíbenou výmluvou, proč nefotit přírodu, zvířata v našich lesích, či na loukách, je to, že na to prostě nemám čas. Vstávat kvůli dobrému světlu, nebo někam chodit lovit večerní zlato. Asi to není nic pro mě.
Workshop bude stačit
To ale neznamená, že by se mi povedlo představu mě samotného někde v pralese vytěsnit z hlavy úplně. Pořád to tam někde vzadu bylo a pokaždé, když jsem koukal na Petrovy fotky, poposkočilo to trošku dopředu. V březnu roku 2011 se mi povedlo dostat se mezi pár vyvolených, kteří mohli jet fotit s Petrem Bambouskem – Workshop s dravci. Zdálo se mi to jako ideální ukojení mých chutí. Poznám Petra, zvířata jsou ochočená, cena přijatelná, nutnost plánovat nulová. Jooo, to bych mohl zvládnout. Vyrazil jsem tedy na víkendové setkání a musím říct, že to bylo opravdu fajn. Fotili jsme, povídali, jedli a pili. Z toho víkendu jsem si tehdy odnesl pár pěkných fotek a obrovskou hromadu informací a zkušeností. To by bylo skvělé, kdyby mi někdo takhle naservíroval cestu někam k rovníku. Ale co, fotil jsem zvířata, jsem spokojený, chtíč ukojen.
Cesta naslepo
Kecy! Postupem času jsem zjistil, že workshop byl jen olejem do ohně mého chtíče. Vnitřně jsem se rozhodl, že jednou prostě pojedu někam fotit. Žádné tropy a zvířata, uvažoval jsem spíš o něčem, co by mi bylo trošku bližší. Něco, při čem bych se cítil jistější. Horský trek, nebo sjezd opravdu divoké řeky. To by bylo fajn. Někdy v té době jsem si sedl, ostatně jako každý den, k PC a zadal adresu sulasula.com. „Cesta naslepo“ zněl nadpis. Co to je? Petr se asi zbláznil a rozhodl se, že mě do tropů prostě dostane. Princip byl jednoduchý. Nabídka cesty do tropů s veškerým zajištěním ubytování, logistiky a hlavně se znalostmi a zkušenostmi, kterými Petr oplýval. „Naslepo“ proto, že nevíte, kam se pojede. Nestát to tak šílený prachy, asi by to byla i nabídka, která se nedá odmítnout. Každopádně jsem byl 100% rozhodnutý, že jednou s Petrem prostě do tropů vyrazím. Ať už to bude teď, za rok, nebo za tři. Našetřím a pojedu! Splním si velký sen, poprvé poletím letadlem, překonám svou fobii z hmyzu, nenechám se sežrat hadem nebo zašlápnout slonem. Prostě pojedu a budu fotit.
1. března 2013 odlétám z Prahy, směr Borneo.
Pokračování příště :)
Zdar! Zdar jak sviňa po dlouhé době. Móc hezkej článek. Jako já mám hned náladu nad psa, když vidím, že se sny plní. Taky jich pár mám. Mimochodem, s těma otylejma sýkorkama bych rozhodně věděl co udělat. Kdyby tě moc vytáčely, vytoč moje číslo (respektive číslo mé paničky, její telefony stejně vyřizuju po většinu času já) a já se u tebe na zahradě otočím a trochu jim proženu faldy, kámo.
Čau kámo,
už ses dlouho neozval ;) trošku jsem se o tebe začínal bát! Se sýkorkama si nějak poradím, nechám je asi chvilku hladovět, třeba pak budou pózovat na povel :)
Měj se!
To je Paráda! Teším se na tvoje fotky! Kdybych měla tu možnost – jela bych taky! Tak hodně štestí a ať se ti tam líbi. :)
Klobouk dolů, vítr do plachet! :)
Díky za zastavení všem ;)
Nádhera! Jako bys mi mluvil z duše (hlavy) :) – pod pár vět bych se doslovně podepsala :D