Dnes je to přesně pět let, co jsem vyšel z prodejny Megapixel (Článek jsem začal psát 19.července, ale nepovedlo se mi ho dokončit. V ten den to opravdu bylo přesně pět let.) a v ruce jsem měl zlatou krabici – Nikon D80 v setu s 18-55 objektivem. Svět se změnil. Vlastně moc nevím, o čem bych měl psát. Ale vím, že chci.
Pět let je na mě moc
Bude to znít jako klišé, ale focení mi asi opravdu změnilo život. Pět let v kuse něco dělám a baví mě to. To je … uff. Nikdy jsem nic nevydržel tak dlouho. Snad ani do stejné třídy ve škole jsem nechodil pět let v kuse. Něco mě bavilo měsíc, něco rok. Ale pět let?!!! Žádná holka se mnou nevydržela tak dlouho! Ale tu černou krabičku s nápisem Nikon mám pověšenou na krku (doslova) už opravdu dlouho. A přiznávám, že ne jednou mě napadlo, že bych ji pověsil spíš na hřebíček, než na krk.
Moje maminka se od jisté doby ani neptá, kolik ta věc, co si sem tam vezmu s sebou, když k ní jedu na návštěvu, stojí. Je to moudrá žena :) Mohl jsem mít docela pěkné auto. Mohl jsem mít čtvrt milionu našetřených někde na spořícím účtu a rozmýšlet teď nad hypotékou. Místo toho mám tyhle webovky a těžkej batoh. Často slýchávám, že jsem blázen. Dávat tolik peněz do foťáku?! Nemyslím si, že bych jím byl… minimálně né v tomto ohledu :) Jen proto, že mě něco baví a mám hodnoty postavené trošku jinde? Nechodím do práce proto, abych si mohl koupit auto… a tím jezdit do práce o trochu rychleji :)
Co mi to přineslo?
Díky focení jsem potkal velkou spoustu nových lidí. Ať už od focení, nebo od psů. Někteří byli fajn, jiní méně :) Třeba pejskaři mě všude viděli rádi… kvůli foťáku… šmejdi :) Ti, co nějakým způsobem „tvarovali“ to, kam jsem se fotograficky posouval (a že jsem to třeba nezabalil), jsou spíše z těch prvních dvou až tří let. Přemýšlím, jestli se vrhnout do nějakých konkrétních jmen… abych třeba na nikoho nezapomněl. Jmenovat nebudu, tak to asi bude lepší. I když… jedno jméno musím…
Petr Bambousek
Prý ho miluju, mi bylo několikrát řečeno. Tak to ale není, fakt ne, jsem na holky .) Na jeho fotky jsem narazil tak rok poté, co jsem si koupil foťák. A nevěřil jsem tomu, že takhle jde fotit. Nechápal jsem to. To přece musí nějak fotošopit a montážovat a retušovat a prostě podvádí! Koukal jsem, četl jsem, zkoušel jsem. Dokonce jsem sebral odvahu a Petrovi napsal s radou ohledně nějaké úplné kraviny co se ostrosti týče. Uaaa!!! Trapas .) Pak znovu kvůli radě ohledně nového objektivu. On mi ochotně odepisoval a poradil Nikon 300/4… což je mimochodem objektiv, který si myslím, že mě strašně moc naučil. Navštívil jsem Petrem pořádaný víkendový workshop s dravci, kurz focení lučního kvítí… a nakonec se s ním vydal i na druhou stranu světa na Borneo. Petrova tvorba pro mě je a vždycky bude obrovskou inspirací a neustále se vzdalující metou, které bych někdy chtěl dosáhnout. Velká část toho, co umím, je okoukaná od něj. Ať už přímo z fotek, nebo ze stylu, jakým fotí a při focení pracuje. Jsem docela rád, že jsem takhle náhodou narazil a „chytil se“ zrovna jeho.
Kam jsem se dostal?
Tento odstavec přeskočte, pokud mě máte aspoň trošku rádi. Bude to egoistický sranec. Můj nadřízený říká „Losers have excuses. Winners have a plan.“ A já jsem plán měl. Chtěl jsem dobře fotit psy. Nejlíp v České republice. Nastoupil jsem do rozjetého vlaku zaběhlých jmen a snažil se ukázat, že to taky umím. Já jsem spokojený. Lidem se moje fotky líbí. Pořádám kurzy a oni na ně chodí a jejich snímky jsou po kurzech opravdu výrazně lepší. Toto je pro mě hnací motor. To, že se lidé rozplývají nad mýma fotkama a to, že z kurzů chodí spokojení, plní nových informací a třeba i inspirováni. Téměř v každém čísle časopisu Psí Sporty jsou moje fotky. A lidé mě v nich poznávají. „Na první pohled poznám, že je to Ondrova fotka“, říkají. A já z toho mám radost. Mohl bych dělat jakože „néééé, vždyť jsou ty fotky hnusnýýý, jak se vám můžou líbit“. Ale to je podle mě blbost. Fotograf by měl mít obrovskou míru sebereflexe, soudnosti a sebekritičnosti, aby zvládl své fotky protřídit (doslova). Ale to neznamená, že by nemohl mít radost z toho, když se mu něco daří. A já mám obrovskou radost, že se mi povedlo lidem ukázat, že i blbej pes se dá vyfotit jinak, než jen s míčkem v tlamě, nebo někde nad překážkou.
Plán pětiletky splněn?
Co dál? Mám to prodat a koupit si auto, nebo si vzít tu hypotéku? :) Na scéně je teď kopec psích fotografů, kteří mají skvělé fotky. Výjimečné snímky už nejsou tak výjimečné v záplavě jim podobných… S pořádáním kurzů se pojí pomluvy, závist. Stojí to vůbec za to? Opravdu by nebylo lepší jezdit si do práce Passatem, spíš než šalinou?
Pokračování příště…
Ahoj Ondro!
Prvně gratuluji k takovému úspěchu!
A dále bych chtěl podotknout ať se vyse.eš na passáta a raději pokračuješ ve focení a dopravě „by šalina“ do práce, protože pořád je kam jít, kde objevit něco nového, kam se posunout.
Mě osobně jsi změnil život né skrze fotografii, ale přez ženu, která se do fotografie úplně zbláznila a je nutno podotknout, že především do fotografie tvořené tvým „Já“.
Říká se, že člověk by měl být v něčem dobrej a tobě se to evidentně daří, tak proč s tím přestávat a ke všemu ještě po tak „krátké“ době:-))
Pomluvy a zášť ohledně fotek a kurzů budou, s tím se nedá bojovat, jelikož hloupost a závist jsou nejrozšiřenější vlastnosti mezi lidma a někteří mají obojiho přehršle:-)).
Každopádně se budu rád dále setkávat s tvojí fotografií!!! Proto nedbej na okolí a jdi si za svou „závyslostí“ zvuku uzávěrky:-))
Ahoj a ať se daří!!!!‘
A proč „závyslost“ s Y? Protože je jistě tvrdá!!!!!
Díky Michale .)
Tvoje žena se do fotografie opravdu zbláznila a myslím, že jí to jde dost dobře .)
Super článek, taky si říkám že focení je věc, která mě baví dlouho jak nic jiného (nicméně pořád ne tak dlouho, jako tebe), ale když koukám co jsi stihl za 5 let, tak to sakra flákám!!!
Mimochodem, koupil sis rybičku? :-)
Ahoj .)
je to nějaký chytlavý, že? .)
Rybičku už mám dlouho, jen jsem ji zatím moc nepoužíval.
To teda, a hlavně drahý jak prase :)
Kvůli tobě, ač se psů bojím a máme doma tři kočky, jsem se dokonce zamiloval do australáka a chtěl bych si ho pořídit!!! jen je potíž že máme jen byt :(
Byt není překážkou ;)) Když víš jak na to.
A 3 kočky? :D
Aspoň se nebude aussík nudit .)
Jezdi dál šalinou a raděj dělej to,co tě baví. Aspoň můžu být pyšnou mámou. A na závist se vy…,ta byla,je a bude.:)
Mno, tak já teda dál jezdím šalinou :D
Ondro, pěkný článek. Místy jsem si připadal, že je o mně (jsi blázen, že do toho vrážíš tolik peněz, proč s sebou taháš tak velký batoh, můj foťák se mi vejde do kapsy a taky mám hezký fotky :D, atd.). A ten předposlední odstavec není egoistický sranec. Je to prostě pravda, pravda mnohokrát vyřčená, tak proč si to nepřiznat? A ty neumíš jenom psy, ale spoustu dalšího. Třeba fotky z vody nemají chybu. Ať se daří! M.
Díky Michale .)
Jsem rád, že je to v tomto případě skoro všude stejný :D
Vaše práce je prostě úžasná ! vy dokážete i ze špatné fotky udělat dobrou nebo dokonce perfektní ! vždy přijdete s novým nápadem a vždy se pozná že je to foceno vámi máte opravdu talent a jde vidět že vás to baví a že jste tomu věnoval tolik času byla by obrovská škoda s tím skonči :)
Díky moc :)
Mám D70 + seťák a zatraceně nemůžu nafotit takové protisvětlo jako je fotka v článku. Nějaký tip ? :)
Fotit, fotit, fotit :))
Moc se mi líbí Vaše práce, chtěl jsem se zeptat na zmiňovaný Nikon 300/4 o jakou šlo verzi, předem moc děkuji a jen tak dál! .)
Jedná se o tu aktuálně nejnovější verzi – 300/4 AF-S.