Na tento americký svátek jsem měl vymyšlené dvě fotky. Jednu z nich mi vyfoukl jiný fotograf, měl evidentně stejný nápad jako já, jen ho prostě uskutečnil o dva dny dříve. Takže na ten jsem se vyprdl a pustil se do druhého nápadu – shaped bokeh. Je to vcelku profláknutá technika, ale zjistil jsem, že strašně moc lidí si myslí, že je tohoto efektu docíleno pomocí photoshopu. Může být, ale podle mě to není taková sranda, jako se s tím poprat během focení. I proto jsem se rozhodl, že zkusím sepsat článek o tom, jak jsem konkrétně tuto jednu fotku fotil. Asi bych to nenazýval úplně návodem, spíš takovým příběhem, jak jsem fotil smutného psa :)

Teoretický základ

Koleček v pozadí dnes umí docílit skoro každý, nebudu se tedy nijak rozepisovat nad tím, jak na to… Ale proč jsou to zrovna kolečka? Odpověď je velmi jednoduchá, průhled objektivem je kulatý a když objektiv zacloníte, tak kulatým zůstane. Stačí tedy vytvořit vlastní clonu tak, aby měla požadovaný tvar a velikost. Velikost je velmi důležitá, protože každý objektiv má jinak velký přední člen a vliv na jeho využití má i míra zaclonění. Během focení pak clonu pouze přidržíte před objektivem a je to. Tam, kde by vznikla kolečka v pozadí, vzniknou tvary dle vaší libosti.

Všimněte si, jak jsou kolečka na levé fotce velká oproti ksichtům na fotce pravé. Po přiložení clony vznikl tzv shaped bokeh. Zároveň je celá fotka tmavší (ta napravo), kvůli nedostatku světla. Ani jeden ze snímků není nijak upraven v editoru.

Jak jsem postupoval?

Původní plán byl vyfotit fotku objektivem Sigma 35/1,4 ART. Chtěl jsem totiž fotit doma a se 70-200 bych se tam těžko vlezl. Nakoupil jsem hřbitovní svíčky, po cestě na pohovor jsem přestupoval na Ústředním hřbitově, bylo zrovna 31. října, takže bylo z čeho vybírat. Vytiskl jsem si obrázek pumpkin halloween template, protože nejsem zrovna umělecky zdatný, abych si jej nakreslil sám (thx Mr. Google). Plán bylo vyřezat tento obrázek do průhledné folie a tu začernit permanent fixem. Bohužel jsem měl jen modrý, takže tato strategie nevyšla. Byla ale dobrá k tomu, že jsem při testovacích snímcích přišel na to, že obrazec vyřezávám příliš velký. Vzal jsem tedy krabici od bot, pomocí folie na ni překreslil ksicht, o kousek ho zmenšil a dal se od vyřezávání do kartonu.

První verze šablony, obkresleno na folii.

Velikost obrazce je opravdu fatalní záležitost. Pokud si vyřežete požadovaný tvar příliš malý, tak se v podstatě nic neděje, ale na výsledné fotografii bude menší, než by mohl být. To poznáte tak, že když vyfotíte fotku bez vytvořené clony, kolečka budou větší, než obrazce na fotce vyfocené s vyrobenou clonou. Naopak, vytvoříte-li si šablonu větší, než je otvor v objektivu, bude na fotografii požadovaný obrazec ořezaný, to poznáte na první pohled :-) . Ideální velikost jsem tedy určil tak, že jsem si strčil tužku před objektiv a jakmile jsem ji viděl v hledáčku, znamenalo to, že až tam může obrazec sahat.

Vyřezáno!

Jak jsem psal, chtěl jsem fotku cvaknout 35/1,4 objektivem. První šablona byla moc velká, druhá také… tak jsem se přiklonil k tomu, že to teda vyfotím Nikonem 70-200/2,8 VR II. Bohužel obě moje šablony byly příliš velké i na tento objektiv. OK, budu teda doma fotit Nikonem 300/2,8 VR I, protože další šablona už se mi prostě vyřezávat nechce!!! Jelikož třístovka je fakt roura, šablona na ni nebyla velká, konečně jsem viděl na fotkách celý vyřezaný obličej. UFF!!

Finální verze šablony pro Nikon 300/2,8.

Samotné focení

Takže, chci smutného psa, za ním hromadu svíček a hotovo, záležitost na 10 minut maximálně. Bohužel, Verča se rozhodla, že Nox dlouho neměl žádnou fotku a tak budeme fotit Noxe. Je to pěkný pes, to ano, ale rozhodně není smutný. Oči má vykulené jako kdyby něco hulil, furt má ten svůj dementně pozorný výraz a nečumí na pamlsek, ale na Verču… grrr. Fotím, fotím, fotím… ale nějak se mi to nezdálo. Ty obličeje byly na fotkách prostě moc malé. Chvilku jsem si říkal, že na to kašlu a výslednou fotku složím ze dvou samostatných, kdy si vyfotím jen psa a jen bokeh… ale to by nebylo focení :-) Tak jsem teda vyřezal poslední šablonu… a konečně to bylo ono. Vynechám problémy s kompozicí a tím, jak se sakra fotí s 300/2,8 v bytě :)) Obličeje byly tak velké, jako kolečka, bez šablony. Docílil jsem tedy maximální velikosti obrazce a fotce to hned přidalo potřebnou šťávu. Nutností bylo scénu nasvítit co nejlépe, abych nemusel dělat velké zásahy v editoru. Vzhledem k tomu, že nemám žádné záblesky a vše je svíceno lampičkami, jedná se o focení za relativně nízké hladiny osvětlení. I proto jsem se chtěl vyhnout (velkým) úpravám.

První verze „pozadí“. Později jsem ještě přidal čajové svíčky (nesvítily tak červeně, to je vidět na výsledné fotografii). A přidal jsem různá podložení (knihy, krabička od zubní pasty), aby nebyly ksichty v liniích.

Domácí ateliér složený ze dvou světel (stolní lampička a papírová lampa z Ikei) a dvou stínidel (složená psí kenelka a dveře od koupelny), v pozadí botník ze kterého jsem vystěhoval boty a nastěhoval do něj svíčky. Pes složený uprostřed toho všeho a já s 300/2,8 zaražený pod stolem, abych se dostal co nejdále od objektu i pozadí a měl možnost alespoň trošku komponovat (nechtěl jsem nudnou pasovku). Co se nastavení týče, používal jsem plně manuální režim hlavně proto, že přiložením clony před objektiv rapidně omezíte světlo dopadající na snímač (stejně, jako kdybyste zaclonili) a priorita clony se s tímto nepoprala moc dobře. Clona samozřejmě co nejnižší, expoziční čas tak, abych udržel fotku ostrou (měl jsem stabilizovanou 300/2,8 položenou na polštářích, takže 1/100 v pohodě ostrá) no a ISO jsem pak vlastně používal k doladění výsledné expozice, protože čas i clona byly pevně dané.

Co se ostření týče, doporučuji buď manuální ostření, nebo pomocí tlačítka AF-ON, kdy spoušť neaktivuje ostření. Je to proto, že přes přiloženou šablonu se dost blbě ostří. Vždy tedy předostřím bez šablony, pak šablonu přiložím a mačkám spoušť – a potřebuji, aby při zmáčknutí spouště právě nedošlo k přeostření. To je jediný zádrhel.

Úpravy v Lightroomu

Jak jsem psal výše, chtěl jsem se vyhnout velkému zesvětlování. Takže jsem se pokusil psa nasvítit již při focení a tak nějak si myslím, že se mi to v mezích možností povedlo. Úpravy jsem tedy provedl jen v nutné míře… white balance, trocha retuše chlupatého a zaslintaného polštáře, nakopíroval jsem dva ksichtíky na prázdná místa (svíčky se mi do této hladiny nepovedlo dostat), vylepšit oči, dočernit pozadí a je to :-)

Fotografie úplně bez úprav, tak jak vylezla z fotoaparátu (až na podpis :-P)

Závěr

Bavilo mě to. Celý tento proces trval něco kolem 5 hodin, kdy jsem koumal jak na to, vyřezával, zkoušel, kroutil se pod stolem, zlobil se na psa, že neumí být smutný… prostě jsem si to focení užil a dopracoval se k výsledku, který plus minus odpovídá mojí představě.

Nikon D800E + Nikkor 300/2,8 VR I Clona 2,8 | Čas 1/80 | ISO 2000