Kamarád fotograf Ondra Nágl mě oslovil s nabídkou fotografického výletu. Cílem byl Bělověžský prales a jeho dominanta zubr evropský. Kromě zubrů můžeme potkat lišku, orla, jelena, vlka… skvělý plán! Nemohl jsem odmítnout, už jen proto, že jsem opravdu dlouho nefotil a v minulosti pro mě byly všechny podobné cesty kvůli zaměstnaní tabu. Později jsem se dozvěděl, že na výpravu pojedeme ve čtyřech a k foťákům se do kufru vleze i nějaké to pivko navečer.
Bělověžský prales
Jedná se o třetí prales, který jsem navštívil. Ten první byl samozřejmě prales na ostrově Borneo, druhý pak v Thajsku. Věřím, že je všem naprosto jasné, že v Polsku se jednalo o naprosto rozdílný typ lesa. Celou dobu jsme se navíc pohybovali na okraji pralesa, takže bych ani nevěděl, že v nějakém jsem, kdyby mi to nikdo neřekl. Úplně normální listnatý (místy smíšený) les, ve kterém nikdo neodklízí větve a trošku si to tam tleje. Nutno podotknout, že bylo v lese opravdu krásně, protože to nebyla taková ta klasická monokultura na kterou jsme zvyklí (my pejskaři) z většiny lesů u nás v ČR.
Při hledání zubrů jsme zabloudili i trošku hlouběji do lesa a tam už opravdu bylo citelné, že se nejedná o žádný lesík za Brnem. Začaly se objevovat vzrostlější stromy, ubývalo křovin a nižšího porostu, bylo slyšet takové to podivně hluboké ticho…
Bison bonasus
Když zadáte do googlu „Bělověžský prales“, jako první na vás vyskočí stránka Wikipedie, kterou doporučuji přečíst. Zubr si toho nemálo zažil a je na jednu stranu krásné, že lidé jsou schopni vzít pár jedinců ze ZOO a obnovit na nich populaci celého druhu poté, co ve volné přírodě už není k nalezení jediný kus. Na druhou stranu je smutné, že k tomu muselo dojít.
Na konci 19. století činila populace zubrů evropských zhruba 1000 kusů. Poslední volně žijící byl údajně zabit v roce 1919. Čtyři roky poté bylo spočítáno posledních 54 exemplářů žijících v zoologických zahradách. Polský stát zakoupil čtyři zubry, z bělověžského lesa udělal národní park se zpřísněnou ochranou a založil chovatelskou stanici, jejímž úkolem nebylo nic jednoduššího, než vrátit zubra do volné přírody. Až v roce 1952 byl vypuštěn první zubr do volné přírody a sedm let na to se poprvé narodilo svobodné mládě.
Podle Wikipedie je momentální stav na zhruba 250-300 kusech, což je údajně kapacita lesa – víc zubrů už by les prostě neuživil.
Wildlife
Ach ten wildlife. Jak jsem již psal, nejel jsem do Polska sám, ale s kamarády fotografy… abych byl přesný, s kamarády wildlife fotografy. Možná tomu nerozumím, ale přišlo mi někdy až humorné, jak moc se wildlife fotografové zaobírají tím, jestli bylo zvíře vyfoceno z krytu, v zoo, nebo opravdu wildlife (jakože jdete lesem, vyskočí na vás jelen a vy to tam napálíte od pasu z první, jako Lucky Luke).
Osobně znám lidi, co umí vyfotit ve volné přírodě snímky, které by mnozí nezvládli ani kdyby jim zvíře pózovalo na povel. Trošku si tedy myslím, že to vůbec není o tom jestli v zoo je to easy nebo z krytu to není true wildlife. Pro mě osobně je na fotce důležitá estetická stránka a pokud je něco, co řeším kromě vizuálu, pak je to otázka etiky. Asi bych si nepoložil psa do rozkvetlých orchidejí, nebo bych neštval kudlanky proti sobě, abych měl fotku souboje.
Samozřejmě, proti gustu… jak jsem psal, uvádím to jen jako věc, která mě osobně velmi překvapila. Jak moc se toho dá řešit třeba na fotce orla. Kryt? Zoo? Hm?!?
Poděkování
Opět bych nezvedl zadek ze židle, kdyby mě někdo nevytáhl a za to patří velké díky Ondru Náglovi, který vše zorganizoval tak, že jsem musel jen přijít na místo srazu a vše ostatní bylo již zařízeno a naplánováno. Vlastně ještě jednu věc jsem musel – připravovat klukům kafé, ale to jsem dělal velmi rád a doufám, že jim chutnalo :-) Počasí nám dvakrát nepřálo, bohužel jej umí ovlivnit pouze číňani, takže smůla. Skvělá parta, super zážitek a fotky jsem do článku taky nějaké vyhrabal.
Nesmím zapomenout ani Viktora Šulce a jeho Půjčovnu fototechniky. Díky němu jsem mohl jet s opravdu plným batohem. Zapůjčil jsem si všechny TCčka včetně nejnovější nikoní verze 1.4x telekonvertoru a k tomu Nikon 20/1,8 AF-S.
Super, Ondro :-) Moc pěkně napsané, když pominu, že thajský prales, kde žijí stáda pózujících levhartů, jsi naprosto vytěsnil z mysli :-D Já byl v Bělověžském parku jako kluk na základce a v hlavě mi utkvělo hlavně to, jak mě tam sežrali komáři, když jsem … se musel … no … zkrátka … na chvíli zastavit :-D
Tyjo Petře… asi to bude tím, že mám na to Thajsko takové mlhavé vzpomínky, jak jsem tam stál celej den na kopci a… čuměl jsem :D Ale ba ne, díky moc za připomenutí, určitě text doupravím. Na to stádo pozujících levhartů nechápu jak jsem mohl zapomenout.
V Bělověžském parku jsem se nemusel naštěstí zastavovat, protože kdybych se zastavil a našel mě u toho zubr, tak se z toho asi úplně… zastavím.
Díky za zastavení u mě na webu :-)
Hezkej článek, upřímně závidím své fototechnice tenhle výlet, snad se mi taky někdy podaří někam vyrazit..
Poptej se jí na příběhy :-)
Hele myslím, že nám to jednou společně určitě vyjde.
Hezky napsané
Díky moc :)
Krásně napsáno a fotky zubrů jsou fakt nádherné :)