Na začátku svých kurzů focení se vždy ptám účastníků, jaký konkrétní problém je trápí nejvíce, abychom se na něj mohli zaměřit během kurzu individuálně. 95% lidí odpoví: „můj problém je neostrost fotek.“ V následujícím článku se pokusím vysvětlit jak se vyhnout základním problémům, kvůli kterým neostrost vzniká.

Typy neostrosti

Je potřeba si uvědomit, proč jsou fotky neostré. Důvodů může být několik a každý z nich je pak samozřejmě řešen jiným způsobem. Jakmile víte, co je důvodem neostrosti, je pro Vás mnohem jednodušší jej odstranit. Pojďme si je tedy projít pěkně postupně.

Neostrost způsobená třesem rukou

Tuto neostrost poznáte jednoduše tak, že neostrá je celá fotka. Nikde na ní s největší pravděpodobností nenajdete ostré místo. Často je také viditelný pomyslný „směr“ neostrosti, který kopíruje pohyb foťáku zaznamenaný po dobu otevřené závěrky. Dle mého názoru je toto nejjednodušeji eliminovatelný typ neostrosti. Jak tedy na to?

Vyfotíte fotku, kouknete na ni a je celá rozmazaná. První věc kterou v takovém případě musíte udělat je kontrola expozičního času, protože pokud je příliš dlouhý, je to právě třes vašich rukou, který neostrost způsobil. Čas, který takzvaně udržíte v ruce je velmi individuální, ale existuje pravidlo, které říká, že se jedná zhruba o obrácenou hodnotu ohniska na kterou fotím. Fotím-li tedy na ohnisko 200mm, měl bych si dát pozor, aby časy byly 1/200 a kratší (1/320, 1/640 atd.). Důležité je při odhadu udržitelného času nezapomenout na crop factor vašeho foťáku (pokud nevlastníte full frame přístroj) a vynásobit jím ohniskovou vzdálenost (Canon 1,6x nebo 1,3x, Nikon 1,5x, Olympus 2x).

Toto je jediný typ neostrosti od které vám pomůže stabilizace, která díky pohyblivým členům v objektivu (nebo na snímači např. u Sony) tyto otřesy kompenzuje. Logicky z toho také vyplývá, že stabilizace bude užitečnější na delších sklech. Proč? Pokud mám širokoúhlý objektiv a fotím na ohnisko např. 18mm, podle vzorce mi vychází čas 1/18 a kratší, což většinou nebývá problém. Museli byste fotit opravdu ve velké tmě, aby Vám takto dlouhý čas nestačil. U objektivu dlouhého 300mm je to pak čas 1/300, což už problém být může, pokud fotíte například v lese, nebo v podvečer. V potaz je také potřeba vzít váhu objektivu, která způsobuje to, že se vám ruce třepou víc :)

Tip: Pokud nechcete zvyšovat hodnotu ISO, nemůžete už odclonit a nemáte ani stabilizaci, není pro vás situace úplně ztracená. Vždy se dá pomoci pevného postoje, zapření rukou a trochu koncentrace docílit ostrých fotek i při né úplně bezpečných časech.

Zaostřeno na špatné místo

Pokud máte fotku neostrou kvůli tomu, že se vám třesou ruce, nebude na ní ostré nic. Pokud ale fotoaparát zaostří na jiné místo než jste chtěli, bude na fotce existovat místo, které ostré je. A to je to místo, kam jste zaostřili. :-) I v tomto případě je náprava jednoduchá. Podívejte se do hledáčku a namáčkněte. A znovu a znovu a znovu. Většina fotoaparátů je nastavena tak, že při namáčknutí se zvýrazní ostřící bod na který je ostřeno (některé jej mají viditelný i bez namáčknutí).  Musíte tedy vždy namáčknout, dát fotoaparátu čas a až uvidíte že je zaostřeno (dá se nastavit pípnutí), tak domáčknout. Rychlost ostření je pak závislá na množství světla na scéně, kvalitě objektivu i těla.

Co je tedy důležité? Vědět na který ostřící bod ostříte. Otevřete manuál a hledejte! Nastavte si foťák tak, abyste to byli vy, kdo určuje ostřící body. Pak už se vám (skoro :-P) nikdy nestane, že bude zaostřeno někam na plot za psem. Protože vždy dáte ostřící bod na psa a až potom budete fotit. Budete mít ostření pod kontrolou.

Tip: Pokud fotíte portréty psů tak, že nejprve zaostříte, poté překomponujete a až následně domáčknete, dejte si pozor, abyste měli nastaven režim AF-S/One-shot AF (Nikon/Canon). Ten funguje tak, že namáčknutím zaostříte na daný ostřící bod a poté již foťák nepřeostřuje i když překomponováním ostřící bod přesunete. Při nastavení AF-C/AI Servo (Nikon/Canon) by se stalo právě to, že by fotoaparát přeostřil na místo, kam překomponováním posunete ostřící bod. Obecně doporučuju tuto metodu překomponování nepoužívat a využívat i jiné ostřící body, než ten uprostřed, ale o tom podrobněji někdy jindy. :-)

Díky malé hloubce ostrosti je to na první pohled zcela evidentní. Toto není neostrá fotografie. Oči jsou sice neostré, ale čumák je perfektně ostrý – bylo tedy zaostřeno na jiné místo.

Neostrost způsobená pohybem foceného objektu

Dnešní uspěchaný svět je celý v neustálém pohybu a tak umění vyfotit ostře něco, co se nehýbe je sice fajn, ale často to nestačí. Pohybová neostrost vzniká jednoduše tak, že to, co fotíte se během doby, kdy je otevřená závěrka fotoaparátu, stihne otisknout na snímač více než jednou – protože se to hýbe z místa na místo. Pohybovou neostrost poznáte tak, že většinou je kolem pohybujícího se objektu ostré místo (pokud jste zaostřili správně), ale samotný objekt je rozmazaný.

Vždy je tedy potřeba závěrku otevřít jen na dostatečně krátkou dobu a zároveň mít v daný moment na běžícího psa správně zaostřeno (tady doporučuji AF-C/AI Servorežimy). Jak ale zjistit ten přesný a správný expoziční čas? Je to 1/800, 1/1600 nebo 1/4000? To bohužel říct nelze, záleží totiž na tom, co fotíte a jak daleko od Vás se tento objekt pohybuje. Vždy je potřeba si to vyzkoušet a čas zkracovat tak dlouho, dokud fotka nebude ostrá. Já jsem takto přišel na své první agility závody s poučkou „na zmražení pohybu ti stačí čas 1/200“ a dovedete si představit, kam všechny fotky šly :-) Časem jsem přišel na to, že 1/1000 je zhruba hranice, pod kterou když při focení psích sportů jdu, je to velký risk. Většinou tedy volím časy 1/1250 a kratší i za cenu vyšší hodnoty ISO.

Jak jsem psal výše, zvolení expozičního času za účelem eliminace pohybové neostrosti je velmi rozličné v závislosti na tom co fotografujete. Pro příklad uvedu fotografování vystřelené kulky. Čas 1/8000 na to samozřejmě nestačí. Proto je potřeba použít blesky, které umějí bliknout na pouhou 1/37000 sekundy. Expoziční čas sice nastavíte dlouhý (například půl sekundy), ale pokud budete fotit ve tmavé místnost, na snímači nevznikne žádný obraz. Při bliknutí bleskem se pak na fotce objeví jen to, co je v ten moment nasvíceno a jen na tak dlouho na jak dlouho je to nasvíceno. Tadááá, fotka kdy vystřelená kulka právě proniká do plechovky piva a vše je dokonale ostré je na světě. Podobně se fotografují i snímky, kdy mají kolibříci ostrá křídla. Protože na tento pohyb 1/8000 taky nestačí.

I při použití času 1/1600 je pes v pohybu neostrý. Nejedná se ale o pohybovou neostrost, protože při kontrole zjistíme, že hráč za ním je perfektně ostrý, bylo tedy ostřeno na něj.

Expoziční čas 1/1000 zhruba stačil na zmražení pohybu hráče, ale na probíhajícího psa už tato hodnota byla nedostačující.

Závěrem

Kritickým nastavením, díky němuž se dokážete vyhnout neostrosti způsobené třesem rukou a pohybem foceného objektu, je  tedy nastavení expozičního času. Další důležitou věcí je pak to, kam ostříte. Pokud si tyto dvě věci zvládnete hlídat, jste za vodou. Samozřejmě jsem ani zdaleka nevyčerpal celé téma ostrosti a samotného ostření. Ale ze zkušenosti z kurzů vím, že takto položený základ pomůže velké většině těch, kteří problém s ostrostí na svých fotkách mají.