Pokud bych měl vybrat otázku, kterou čtu/slyším vůbec nejčastěji, je to bezesporu variace na “Poradíte mi, jaký si mám koupit objektiv?”. Bohužel odpověď není ani trochu jednoduchá a hlavně vyžaduje mnohem přesnější zadání, než jsem uvedl. Než se vůbec začnu rozhodovat, jaký objektiv chci, je potřeba zodpovědět si pár otázek. Článek budu směřovat hlavně k pochopení základních rozdílů a principů. Sem tam uvedu konkrétní příklady. Finální rozhodnutí bude ale vždy na vás :-)

Co je potřeba vědět?

Co chci fotit? a Kolik mám peněz? jsou zásadní otázky, na které je potřeba znát odpovědi. Pokud se zeptáte “Jaký je nejlepší objektiv na psy?” a já vám odpovím “pro mě je to Nikon 300/2,8”, tak asi moc radost mít nebudete. Pokud ale napíšete “Chtěl bych fotit psy, převážně portréty, nic moc v pohybu, našetřil jsem si 7000 kč.” odpověď je v podstatě jednoduchá a diskuze už bude pravděpodobně jen o tom, která pevná padesátka je nejvíce vyhovující. Stejné je to s autem, botama, nebo třeba oblečením. Musíte vědět, co s tím chcete dělat a kolik na to máte peněz.

Hodně muziky za málo peněz

Chci fotit všechno, psy v pohybu, psy doma ve tmě, portréty a agility. Mám asi 5000 na objektiv. To je ale špaténka. Protože je to mission impossible. Čím více je objektiv univerzální (skvělé marketingové označení), tím je pravděpodobnější, že to bude pěkný křáp.

Pojďme si rozebrat například Sigmu 70-300mm f/4,0-5,6 APO DG MACRO, která se může jevit jako skvělý objektiv. Říká se přeci, že 50mm a 85 mm objektivy jsou dobré na portrét, 70 je něco mezi, takže to taky asi bude fajn. 300mm se prý hodí na sport. Zoomy jsou přece tak univerzální! A když si usmyslíte vyfotit makro tak to určitě taky půjde, vždyť je to tam napsané. To vše za pouhých 6590kč. Za stálého míchání, s prominutím, lijeme do hajzlu.

70 je sice blízko 50 a ještě blíž 85, ale světelnost f/4 rozhodně není blízko světelnosti f/1,8. 300mm je úžasné ohnisko (moje srdcovka) ale opět jsme u světelnosti, která na nejnižší hodnotě f/5,6 rozhodně není příznivá. A to vůbec nemluvím o kresbě na dlouhém konci, kdy místo detailů uvidíte spíše blátíčko. Pravda, můžete přiclonit, třeba na f/12, pak už to asi bude ostré, ale fotit tím můžete maximálně ohňostroje a né sport. No a makro? Každý kdo ví, co makro je, tak se první podívá na poměr zobrazení, který u tohoto objektivu není 1:1, ale 1:2… takže taky na nic. To vše dostanete krásně zabaleno v plastovém tubusu, za jehož strojírenské provedení by se styděl každý teenage fanoušek časopisu ABC.

Ohnisko a světelnost

Dva základní parametry, které plus minus určují hlavní využití a kvalitu objektivu, jsou světelnost a ohnisko. Vím, že tady bruslím na tenkém ledě, ale pokusím se to napsat tak nějak pro někoho, kdo opravdu tápe. Nikoliv pro někoho, kdo má svou pravdu :-) Říct totiž, že na portréty je potřeba 50/1,8 (nebo 85/1,2) je sice pravda, ale rozhodně to není jediný způsob, jak portréty fotit. Stejně tak není pravda to, že 18mm objektiv slouží na focení krajinek. Jde prostě jen o to, jakým způsobem je nástroj (objektiv) uchopen uživatelem (fotografem). Ono sekat tráva se dá kosou, křovinořezem, nebo pěkně na traktůrku. Každý způsob má své pro i proti a proto je dobré problematice alespoň trochu rozumět a mít představu, jaký vliv mají některé parametry objektivu na výslednou fotografii. A to celé skloubit s tím, co od objektivu budete očekávat vy.

Ohnisko, neboli ohnisková vzdálenost je vzdálenost optického středu objektivu od snímače… což je informace, která je vám pravděpodobně prd platná (i mně). Co je důležitější je to, že ohnisková vzdálenost ovlivňuje úhel záběru (výseč) a samozřejmě s tím spojenou perspektivu na fotografii. Objektivy s malou ohniskovou vzdáleností (8, 18, 24) mají tedy velmi široký záběr. Stojíte-li u agility parkuru, pravděpodobně budete mít na fotce vše, včetně teplárny hned za cvičákem. Čím větší je ohnisková vzdálenost, tím menší je úhel záběru a na fotografii nám vzniká větší detail. 200mm, 300mm, 400mm atd objektivy vám tedy umožňují pořídit detailní záběr vzdáleného objektu.

Je potřeba brát v potaz také takzvaný crop factor, což je číslo vyjadřující poměr velikosti snímače vašeho přístroje ku kinofilmovému políčku. Tímto číslem se poté násobí i ohniskové vzdálenosti. Mám-li tedy na zrcadlovce s APS-C snímačem (Nikon 1,5x, Canon 1,6x, Olympus 2x, atd..) nasazen objektiv 70-200mm, jsou reálné úhly záběru odpovídající objektivu 105-300mm (Nikon) nasazeném na fullframe zrcadlovce. Což v praxi znamená hlavně to, že na APS-C zrcadlovkách je jednodušší přitáhnout si vzdálený objekt (tj vyfotit větší detail). Tam kde člověk s fullframe zrcadlovkou potřebuje 300mm objektiv, tak někomu s APS-C tělem stačí 200mm. Velikost snímače ovlivňuje i vnímání hloubky ostrosti… ale o tom zase třeba někdy jindy.

Akční fotografie vyfocená Sigmou 35/1,4 Art
35mm, 1/60s, f/14, ISO250

Světelnost je zásadní vlastnost objektivu a velmi často ji kupující upozaďují. Obecně se dá říci, že čím je objektiv světelnější, tím je kvalitnější. Světelnost totiž uvádí jak moc světla dovede objektiv propustit skrze svou konstrukci až na snímač fotoaparátu. A je velmi závislá také na ohnisku, jedná se totiž o poměr ohniskové vzdálenosti a šířky objektivu (místa kudy vstupuje světlo). Ano, proto je objektiv 400/5,6 téměř kapesní záležitostí, zatímco 400/2,8 vypadá spíše jako menší bazuka.

A k čemu vám tedy u objektivu bude větší světelnost (tj nižší clonové číslo)? Hloubka ostrosti je ovlivněna zacloněním objektivu tak, že čím více zacloníte (tj zvýšíte clonové číslo), tím větší bude. Chcete-li naopak docílit rozmazaného pozadí, malé hloubky ostrosti, je potřeba objektiv odclonit. No a pokud máte objektiv s minimálním clonovým číslem 5,6, tak to na 1,8 co? … No nedostanete.

Větší světelnost (nižší clonová čísla) vám tedy umožní fotit při horších světelných podmínkách, ale se stejným nastavením času a ISO citlivosti. To je důležité hlavně v momentě, kdy potřebujete dosáhnout nějakého expozičního času a delší si nemůžete dovolit. Ať už z důvodu třesu rukou, nebo rychlosti foceného objektu.

Názorná ukázka

Na příkladu bych chtěl jasně demonstrovat důležitost světelnosti objektivu. Berme následující fotografii jako první nástřel, kdy namířím foťák a podle expozimetru nastavím hodnoty. Mám objektiv 35mm f/5,6 a na těle nastaveno ISO 2000. V takovém případě vychází za daných světelných podmínek čas na 1/6s. Bohužel, právě kvůli času 1/6s je rozmazaná (třes rukou, čas je příliš dlouhý).

35mm, 1/6s, f/5,6, ISO2000

Abych zamezil rozmazání, které je způsobeno dlouhým časem, nastavil jsem hodnotu na 1/100s a ostatní další hodnoty nechal nezměněné. Na snímač světlo dopadá kratší dobu, fotka je sice ostá, ale díky kratší expozici je také tmavá (podexponovaná).

35mm, 1/100s, f/5,6, ISO2000

Podexponovaná fotka není zrovna ideál, takže jsem se ji rozhodl vyfotit ještě jednou, světlejší. Čas jsem tentorkát ponechal na 1/100s, abych neměl opět fotku rozmazanou. Správné expozice můžu tedy dosáhnout tak, že buď zvýším ISO, nebo snížím clonové číslo. Jak jsem psal na začátku, mám objektiv se světelností f/5,6, takže níže už jít nemůžu. Musím sáhnout na ISO. Zvedl jsem ISO na 25600 a fotka je ostrá a správně exponovaná. Bohužel, kvůli velmi vysoké hodnotě ISO je obrazová kvalita velmi degradovaná vzniklým šumem.

35mm, 1/100s, f/5,6, ISO25600

Pokud bych tedy opravdu měl objektiv 35/5,6, musel bych se spokojit s jedním z výše uvedených výsledků. Naštěstí jsem vám trošku kecal a všechny fotky jsou foceny objektivem Sigma Art 35/1,4, takže odclonit ještě můžu. Ponechám tedy čas na hodnotě 1/100s aby fotka nebyla rozmazaná, ISO na 2000, aby nevznikal zbytečný šum a objektivem pustím více světla – odcloním na f/1,4.

35mm, 1/100s, f/1,4, ISO2000

Rychlost ostření a stabilizace

Rychlost ostření je velmi relativní záležitost. Když jsem si koupil Nikon D300s (jako nástupce D80), málem jsem si sedl na zadek. Fotil jsem tehdy Sigmou 50-150/2,8. Ta ostřila rychle. A měl jsem také Nikon 300/4, který ostřil super rychle. Pak jsem si ale koupil Nikon 70-200/2,8 a Sigma mi najednou nepřišla tak rychlá jako předtím. A momentálně vlastním Nikon 300/2,8 a to je objektiv, který vám vysvětlí, co to znamená rychlé ostření. Když jsem testoval Nikon D850 (sám fotím Nikonem D800E), tak bylo ostření zase o kus jinde.

Tento krátký příběh ale nevypisuji proto, abych se pochlubil co mi prošlo rukama. Rád bych na něm demonstroval ten vývoj. Pokud máte setový objektiv a hledáte něco rychlejšího, nemůžete šlápnout vedle :-) Jenže přijdete na internetovou diskuzi a dozvíte se, že Sigma 50-150/2,8 je nějakej pomalej krám. Pravděpodobně vám bude doporučen úžasný Nikon/Canon 70-200/2,8 (a ano, je úžasný). Rychlost ostření je relativní a každý jako rychle ostřící objektiv vnímá to nejlepší co měl v ruce, což ne nutně musí být to nejlepší co je na trhu.

Rada je jednoduchá. Běžte do obchodu a vyzkoušejte to, najděte si nejbližší půjčovnu objektivů a zkuste s vybraným sklem jeden den fotit. Nejjednodušší to mají ti, jejichž kamarádi vlastní požadovaný objektiv. Vyzkoušete si jej, zafoťte si a jestli pro vás nebude dostatečně rychlý, běžte domů na internet a hledejte rychlejší varianty. Pokud na ně máte peníze, opakujte proces s půjčením… a tak dále :-)

Stabilizace… to je otázka. Dobré je vědět k čemu stabilizace slouží a jakmile to prokouknete, tak sami budete schopni určit, zda ji potřebujete, nebo ne. Důležité je říci, že stabilizace je dobrý kamarád, ale vůbec né špatný pán, protože se dá vypnout :) takže i když dojdete k tomu, že stabilizaci nepotřebujete, nemusíte se bát, koupit si stabilizovaný objektiv. Jen jsou dražší a těžší. A jak to tedy funguje? To jsem popsal ve článku pojednávajícím o ostrosti fotografií.

Portrétní fotografie vyfocená Nikonem 300/2,8
300mm, 1/800s, f/3,5, ISO320

Co je to ZOOM?

Píšu tady romány o objektivech a zatím jsem ani jednou nezmínil to, co znají pravděpodobně úplně všichni – zoom. Málokdo ale ví, co přesně toto označení znamená. V dnešní době je tímto násobkem téměř stanovována kvalita fotoaparátu (společně s množstvím megapixelů). Když fotím svou 300/2,8, sem tam se mě lidé ptají: A kolik to má jako zoom? A já říkám: No jedenkrát. Měli byste vidět ty obličeje :) Zoom totiž nijak neurčuje jakou ohniskovou vzdálenost objektiv má (tzn jak moc umí přiblížit objekt). Zoom je jednoduše podíl nejvyšší ohniskové vzdálenosti s nejmenší. Mám-li tedy objektiv typu zoom o ohniskové vzdálenosti 18-540mm je to sice zoom 30x (540/18=30), ale objektivem s ohniskem 600mm si fotografovaný objekt přitáhnu blíže i přesto, že tento objektiv je zoom 1x (600/600=1).

Zkratky u objektivů

U každého popisu objektivu se kromě ohniska a světelnosti také vyskytuje hromada zkratek. Nemá smysl objevovat podruhé Ameriku, takže děkuji společnosti Megapixel za krásné seznamy. Klikněte si na značku, která vás zajímá.

Závěrem

Je potřeba podotknout, že objektivy nejsou jen čísla. Mohlo by se zdát, že Nikon 35/1,4 a Sigma 35/1,4 jsou identické objektivy (ve fotohantýrce skla), ale není tomu tak. Jsou to právě skla, čočky, ze kterých je objektiv vyroben. Kvalitnější sklo = větší detaily, ostrost, kresba. A toto vám žádné číslo neprozradí. Existují takzvané MTF křivky, ve kterých já se ale nevyznám, a tak o nich nic psát nebudu. Když chci vidět, jak objektiv kreslí, prostě si jej seženu na vyzkoušení. (Ano, trošku těm křivkám rozumím, ale to by vydalo na další článek.)

• světelnost je velmi důležitá vlastnost objektivu
• ohniska volte podle toho, jak blízko jste schopni se dostat k fotografovanému objektu
• portrét se dá vyfotit téměř jakýmkoliv ohniskem
• vyplatí se spíše přišetřit než koupit něco levnějšího (horšího)
• univerzální objektiv neexistuje
• nejlepší je si objektiv vyzkoušet
• objektiv s pevným ohniskem sice neumí zoomovat, ale odmění vás skvělou kresbou a ostrostí

Přeji vám při výběru objektivu hodně štěstí a doufám, že jsem vám alespoň trochu pomohl. Až zjistíte, který objektiv je pro vás ten pravý, tak ho prostě kupte… časem je stejně budete chtít všechny :))

A pokud jste se dočetli až sem, tak můžete mrknout na upravenou fotku z názorné ukázky. Amiga Juno Locolindo (moje borderka).