První dojmy? Menu zabiják!

Rád bych potkal člověka, který vymyslel strukturu a ovládání menu tohoto foťáku. Fakt jo. Zeptal bych se ho na jedinou otázku: „Proboha proč?“ To menu je fakt hrozný a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. Prostě je. A co považuju za vůbec nejhorší? Nikde na foťáku není tlačítko, které by u položek v menu zobrazovalo nápovědu (Nikon ho má, je označeno otazníčkem). Řekli byste si, že to přece není potřeba. Člověk fotí 10 let, prošlo mu rukama hromada foťáků, tak tomu musí všemu rozumět, že? Víte, co je Face Prty in Mlti Mtr? Já ne. Takže asi tak.

Máte hrozný menu, bez nápovědy, plné podobných srandiček, zkratek a novotvarů, takže logicky přijde na řadu listování manuálem. Já osobně postupuju tak, že první se snažím pochopit všechny funkce, které foťák má a potom hledám vhodné nastavení těch zajímavých funkcí na volitelná tlačítka. No a co člověk nenajde, po třech hodinách listování manuálem a vyhledávání různých položek menu? Vstoupíte do části, kdy tlačítkům přiřazujete funkce a tam na vás vykoukne „In-Camera Guide“. Ano, je to možnost nastavit si na tlačítko nápovědu. Too late. Je to špatný, ale prostě se tím prokoušete a pak to vytěsníte z paměti jako silně traumatický zážitek. Tak, hejt na menu, done.

Ergonomie

Ještě chvíli budu kritizovat. Máme za sebou několik (desítek) let vývoje zrcadlovek a každý nový model přichází s tím, že se lépe drží, má vychytanější umístění tlačítek, tlačítka se lépe mačkají a prostě to celé padne do ruky jak prdel na hrnec. No a tady se někdo rozhodl, že tu prdel udělá hranatou. Nebude to tak rozsáhlý hejt jako na menu, zkrátím to na jedno slovo: nepochopitelné. Foťák je oproti D800E malý a paradoxně to není změna k lepšímu. Blbě se to drží a třeba přední otočný volič pod spuští je téměř nepoužitelný, protože když s ním chcete pohnout, musíte foťák divně přechytnout a s těžším sklem už je to problém. Spoušť je super, tlačítko se krásně mačká, je tam citelný přechod mezi namáčknutím a domáčknutím (což je třeba na originálním Nikon gripu k D800E nedotažené). Tlačítka C1 a C2 jsou hrozný, blbě se mačkají a díky kolmým hranám foťáku nejsou tak hezky po ruce.

Dostávám se k otočnému voliči na kompenzaci expozice. Vnímám to jako nějaký pokus o retro, nebo rádobyhipsta vzhled. Ale funkčnost za mě nulová. Ovladač v podstatě nejde otočit jedním prstem (palcem) a tím se pro běžného fotografa stává nepoužitelný a pro fotografa s větším objektivem se jeho případné používání stává až nebezpečným. Co mě zarazilo asi nejvíc je možnost nastavit kompenzaci pomocí tohoto voliče v rozmezí pouze -3 EV až +3 EV. Více (-5 EV až +5 EV) jde nastavit jen pomocí menu/displeje. Ale pozor! Pouze v případě, kdy je tento volič na hodnotě 0. Prosím, zabijte mě!

Výklopný displej je paráda a na mém Nikonu D800E mi hlavně v poslední době velmi chybí. Při focení se Sony A7 III jsem jej hojně používal hlavně k focení od země. Štěně spalo na zemi a já jsem si pohodlně chodil kolem a hledal vhodný záběr. Bez výklopného displeje bych se musel válet po zemi a hledání by bylo zdlouhavé a nepohodlné. Displej jde směrem nahoru vyklopit o 90°, takže se na něj můžete opravdu dívat shora. Bohužel směrem dolů jde vyklopit pouze o 45° a focení nad hlavou se tak mírně komplikuje. Do stran nejde vyklopit vůbec a focení na výšku pomocí displeje je tudíž nemožné. Nikon D850 má pohyb nahoru a dolů o 90° a třeba Olympus M1 Mark II je v tomto podle mě úplně nejlepší, protože displej jde natočit v podstatě libovoně. Ještě drobný detail týkající se výklopného displeje; nešlo mi jej vyklopit bez použití nehtů. Prostě tam chybí takové to drobné zapuštění, abyste se na hranu displeje dostali polštářkem prstu. Na začátku mě to hodně štvalo, ale pak jsem si přestal stříhat nehty a zvykl si na to :-)

Co přináší mirrorless Sony?

Svět fotografů se pomalu ale jistě začíná dělit na ty bez zrcátka a se zrcátkem :-) Pokud se mám vzdát svého zrcátka, chci za něj něco navíc. Bohužel mám pocit, že v případě Sony se toto navíc moc nekoná. Ano, tělo je menší, ale vzhledem k tomu, že je fullframe, tak váhu stejně naberete objektivy. Takže bych to jako výhodu ani neuváděl. Nabízela by se rychlost snímání, která je v případě mirrorless systému v podstatě neomezená. Bohužel u modelu A7 III jsme omezeni na 10sn/s. Vím, že je to hodně a je to super. Ale tomu foťáku vůbec nic nebrání, aby uměl třeba 25sn/s (nebo třeba 60, jako Olympus M1 Mark II).

Když už jsem zmínil fotoaparát značky Olympus, tak bych rád uvedl některé ze zajímavostí, se kterými přišel tento systém: focus stacking, live composite, 60sn/s, high-res shot, možnost ukládat snímky dvě sekundy před stisknutím spouště, atd. Pokud by vás toto téma zajímalo více, určitě doporučuju mrknout na stránky fotografa přírody Petra Bambouska, který techniku Olympus již nějakou dobu používá.

Sony Alpha A7 Mark III má skvělý hledáček. Bezzrcadlovky mají s hledáčkem často problém a je potřeba říct, že pánové ze Sony se s tímto problémem poprali opravdu skvěle. Hledáček je velký, čistý, nebolí z něj oči, barvy jsou velmi věrné. Opravdu paráda. Máte možnost zapnout si náhled expozice, tj. vidíte, jak fotka bude opravdu vypadat. A to jak v hledáčku, tak na displeji. Další fajn věc je Silent shot, kdy foťák používá elektronickou závěrku a focení je tím pádem úplně bezhlučné (jako třeba na mobilu). Toto řešení má své technické limity, určitě jej nechcete používat při focení pohybu nebo pod umělým osvětlením, ale určitě se může hodit.

Snímač je bohužel po odejmutí objektivu úplně odkrytý a jak na zrcadlovce jsem zvyklý přehazovat objektivy sem tam, tak tady jsem se vždycky při výměně objektivu cítil tak nějak divně pod tlakem… Ten snímač je tam fakt úplně nahatej! Ale kromě toho, že je nahatej, tak je taky stabilizovanej :-) A to je velká výhra. Každý objektiv, který nasadíte, je stabilizovaný. A co se stane, když nasadíte stabilizovaný objektiv? Bohužel se stabilizace v těle vypne a funguje stabilizace objektivu (nikde jsem nenašel oficialní vyjádření, toto tvrzení je založené na mém testingu a nemusí být tedy pravdivé). Opět musím srovnávat s Olympusem, kde spolu stabilizace (v těle a objektivech) umí spolupracovat a dají se pak v ruce udržet opravdu velmi dlouhé časy. Na stabilizaci je určitě fajn možnost nastavení intenzity podle ohniska, které právě používáte. Když nic jiného, minimálně to umožní šetřit baterii při širších ohniscích a mohlo by naopak více stabilizovat když pozná, že máte nasazený nějaký dlouhý objektiv (toto nemám podloženo, ale přijde mi to jako jediný možný důvod).

Důležité detaily

Foťák má pár super funkcí u kterých jsem moc nepochopil, proč nejsou dotažené dokonce. V menu nevídaných rozměrů můžete nastavit bambilion věcí, ale… proč má ostřící bod na displeji tu nejmíň výraznou šedou barvu na světě a nejde to změnit? Velmi často se mi stávalo, že jsem ostřící bod prostě ztratil. Peaking AF je super nápad, ale bohužel se zvýraznění zaostřených hran zobrazuje jen pokud přepnete objektiv do režimu manuálního ostření. Při automatickém ostření to prostě vidět nejde a myslím si, že při focení nějakých detailů by se to mohlo hodit. Celkově mě štvalo, že listuju v menu, které má fakt moc položek, ale třeba ISO si nemůžu nastavit na otočný volič, nebo nemůžu mít přiblížení 1:1 prohlížené fotky na stejném tlačítku, jako oddálení na celý snímek. Takže na to, na co u Nikonu potřebuju dvě tlačítka, tak tady jsem, i přes obrovské možnosti nastavení, musel používat asi čtyři (článek o mém nastavení Nikonu D800E).

Všude na foťáku jsou to takové drobné detaily, které mi trošku kazily dojem. Volič na režimy focení je umístěn napravo od hledáčku (z pohledu od fotografa). Ne nadarmo již střední třída DSLR má tento volič nalevo a nejvyšší modely jej pak nahrazují dalšími ovládacími prvky a i ty umisťují nalevo. Dvířka od paměťových karet by se mohly dát otevřít trošku víc, hlavně na začátku jsem si musel dávat pozor abych je nevylomil při pokusu vytáhnout kartu. Obraz v hledáčku je hluboko a musím tak narvat oko hodně na očnici, abych viděl až do krajů. A to pak samozřejmě není moc pohodlné.

Samozřejmě se mi povedlo nakonec foťák nějak rozumě nastavit, určitě bych byl nerad, aby to vypadalo, že se s tím nedá fotit, to fakt ne. Jen mám pocit, že když je tam těch možností tolik, tak nějaká navíc už by se v té nepřehlednosti ztratila. A nám, fotografům, by to umožnilo si přístroj nastavit tak, jak chceme, potřebujeme a nebo prostě jen jsme zvyklí.

Snímač a autofocus

Tak jo, zapomeňte všechno, co jste do teď přečetli. Tenhle foťák prostě chcete. To, jak funguje Autofocus a co je pak vidět na fotkách, je naprosto úžasné. Výstupy jsou určitě lepší, než z mého Nikonu D800E o tom není pochyb. A já osobně bych řekl, že jsou i o ždibíček lepší než z Nikonu D850 (pokud porovnávám plnou velikost; při zmenšení 45Mpx z D850 na 24Mpx je výsledek z D850 lepší). Na fotkách není v podstatě vidět žádný šum do ISO1000 a pak tam jakože vidět je, když ho hledáte. Zkoušel jsem fotit pohyb ve zhoršených podmínkách (ve stinném parku pod zataženou oblohou) a musel jsem používat ISO 4000. Fotky jsou naprosto v pohodě, detail je krásný, čistý.

S výstupy se mi v Lightroomu pracovalo moc dobře. Používal jsem komprimovaný i plný RAW a neviděl jsem v práci s nimi žádný rozdíl. Snímač o rozlišení 24 megapixelů vnímám jako super kompromis mezi rychlou prací a velkým množstvím dat. Při úpravách jsem se tedy nemusel nijak omezovat, ani měnit návyky z Nikonu, jehož RAW soubory umožňují vytáhnout detaily i z míst, kde byste nečekali, že nějaké jsou. Sony A7 si vedla stejné a snad ještě lépe.

Autofocus je těžké porovnávat. Opět musím říct, že funguje rozhodně lépe než na mém Nikonu D800E. Srovnávat to s D850 si úplně netroufám a pokud bych musel, svedl bych to na remízu :-) Zkoušel jsem to nejtěžší, co pro autofocus znám – psa běžícího přímo proti objektivu. Používal jsem objektiv Sony FE 70-200/2.8 (f/2.8, 200mm), pes ke mě běžel ze vzdálenosti cca 30 metrů a AF bylo nastaveno na kontinuální režim, Expand flexible spot, Lock-on AF. Úspěšnost byla velmi dobrá navzdory tomu, že již bylo docela šero a pozadí (viz foto výše) bylo tmavé. Z každého běhu jsem měl v serii cca 10 fotek a 5-7 jich bylo ostrých přesně na hlavu psa. Největší podíl neostrosti byl v momentě, kdy se pes už hodně přiblížil ke mě (<5 metrů). Samozřejmě spousta neostrých fotek vznikla taky proto, že jsem neudržel psa v hledáčku (například při výskoku). Ale za to nemůže AF systém. S Nikonem D800E bych se při podobném pokusu dostal na poloviční sumy ostrých fotek a ze zkušenosti můžu říct, že často by byla ostrost třeba za krkem a ne na očích. Ve výsledku, tam, kde jsem si mohl vybírat z 5-7 záběrů ze Sony, bych se musel spokojit s 0-2 záběry z Nikonu D800E.

Výhodou Sony je pak určitě to, že chování AF se nemění, pokud používáte hledáček nebo displej. Což u klasické zrcadlovky pocítíte – focení přes Live View určitě bude používat horší autofocus. Pokud fotíte lidi, tak budete milovat detekci obličejů a Eye focus. Obě funkce fungují skvěle, foťák si obličej hezky vyhledá (vůbec neřešíte kde máte ostřící bod) a pokud jej najde, tak se ho krásně drží a to i při pohybu (fotil jsem lidi házející si frisbeečkem a opět paráda). Nastavil jsem si běžný focus na AF-ON a Eye focus na AEL tlačítko a prostě jen mačkal to, co jsem zrovna potřeboval. Přiznávám, byl jsem rozhodnutý, že pokud bude Eye focus fungovat i na psy, tak ihned přejdu z Nikonu na Sony. Nefunguje. Algoritmus rozpoznává lidské obličeje a na nich pak ví, kde je umístěné oko.

Navíc má foťák možnost Focus magnifier, kdy vám k ostřícímu bodu přiblíží (ve dvou krocích, jeden je 1:1 a druhý už je nějaké velké zvětšení). Takže na displeji vidíte úplně přesně kam jste zaostřili a můžete případně přeostřit. Toto je naprosto skvělé a děsivě návykové. Vytknul bych tomu snad jen dvě věci. Po vyfocení snímku se režim zobrazení vrátí na plný snímek, tj. nezůstanete v přiblížení, což je nepraktické, pokud se třeba snažíte zachytit nějaké chování… většinou se stane, že vám uteče právě v momentě, kdy budete znovu aktivovat focus magnifier. No a druhá drobnost, pokud máte přiblíženo, tak vám foťák v levém dolním rohu displeje stále ukazuje miniaturu celého snímku, abyste věděli kde jste. Ale tato miniatura je jen černé políčko, takže vlastně ukazuje jen to, kde máte zvolený AF bod, ale nevidíte co se děje na celé scéně. To je velká škoda. Ale i tak je tahle funkce parádní. Vím, že ji mají i některé zrcadlovky, ale právě díky AF systému, který na mirrorless foťáku funguje mnohem lépe v live view, než na zrcadlovce, je to fakt povedený pomocník. Toto kdybych měl s sebou třeba na poslední cestě do Chorvatska (kde jsme fotili hady), tak bych si dovezl mnohem více fotek zaostřených přesně na oko. Nesmím zapomenout zmínit také to, že tuto funkci můžete aktivovat i v hledáčku.

Objektivy Sigma Art pro Sony

Společně s tělem jsem měl samozřejmě půjčené i nějaké objektivy. Sony FE 70-200/2.8 a Sony FE 35/1.4 asi není potřeba nijak vychvalovat. Jsou to podle mě objektivy nejvyšší kvality a nedovedu si představit, že o nich píšu cokoliv dalšího. Bohužel jsou ale dost drahé, takže je určitě fajn, když Sigma udělala svoje skla řady Art přístupná právě i na E-mount.

Objektivy Sigma Art 50/1.4 a Sigma Art 85/1.4 mi dělali společnost na jednom sedánku v parku. Žádné velké focení, prostě lidi, psi, míček, pivo. Oba objektivy se chovali parádně. Optickou kvalitu opět netřeba vychvalovat, protože se jedná o stejnou optickou konstrukci jako je na DSLR, jen je objektiv o kousek (1,5cm) prodloužený, aby to na Sony sedlo. Ostrost, kresba, kontrast, všechno tak, jak jsme zvyklí od všech objektivů řady Art – skvělé. Pokud bych je měl srovnat se Sony FE 35/1.4, tak bych řekl, že jsem si nevšiml žádného rozdílu. Neznamená to, že tam žádný není, jen prostě jsem ho při tom běžném cvakání nezaznamenal (ani následně v editoru). Snad bych jen zmínil, že AF u Sigmy Art 85/1.4 nebyl tak spolehlivý jako u 50mm (Sigma Art) a 35mm (Sony FE) objektivů. Občas to prostě zaostřilo mimo, ale určitě bych neřekl, že je autofocus tohoto objektivu špatný. Jen ve srovnání s téměř bezchybným chováním ostatních objektivů, které jsem měl, bylo citelné, že je to trošilinku horší.

V případě přechodu na Sony bych se nebál koupit objektivy Sigma Art a vím, že bych se na ně mohl plně spolehnout. Pro focení pohybu bych nicméně pořád asi volil objektiv značky Sony.

Vyměním Nikon D800E za Sony A7 Mark III ?

Zatím ne. Ale není to proto, že by byl Sony horší. Naopak. Sony A7 Mark III je rozhodně lepší foťák, než D800E. Odpustil bych mu snad i všechny ty kraviny, které tam pánové ze Sony nasekali. Fakt jo, protože výstup a autofocus za to stojí. Pokud bych měl Nikon D610, nebo nějaký obdobný Canon, nebo třeba crop foťák, tak bych asi neváhal a šel bych do Sony. Je to prostě za ty peníze velká paráda. Ano, zmiňuju peníze, protože byť celou dobu srovnávám Sony A7 s Nikonem D800E případně D850, tak jeho cena je zhruba o 30000Kč nižší než právě u Nikonu D850.

No a proč teda nepřejdu k Sony? Na to je opravdu jednoduchá odpověď. Fakt bych jim odpustil všechny ty chybky, ale bez objektivů se fotit nedá a já miluju svou 300/2,8 :-) Tu Sony v nabídce nemá. Kdyby měli alespoň 300/4, tak už mám doma v batohu Sony výbavu. Troufám si ale tvrdit, že do dvou let se to stejně stane protože Sony Alpha A7 Mark III je úžasný foťák a pokud jeho nástupce bude zase o krok dál, tak to Nikon i Canon budou mít sakra těžký.

Pokud jste se dočetli až sem, mám pro vás za odměnu takový malý giveawya: In-Camera Guide!

Chcete si Sony Alpha A7 Mark III vyzkoušet?

Opět jsem využil služeb brněnské Půjčovny fototechniky, které tímto převelice děkuji za možnost zafotit si se Sony A7 III a všemi těmi super objektivy včetně žhavých novinek z řady Sigma Art pro Sony.