Pokud jste pozornými čtenáři všech mých výlevů, tak víte, že mám psa. Pes, ačkoliv má třeba čtyři nohy, někdy i ocas, se v hodně věcech podobá lidem. Žere, se*e, spí, hm do práce moc nemusí, ale zase chodí celý život v jedněch hadrech. Stejně jako člověk i pes má rodiče a sem tam nějaké ty sourozence (často víc, než běžný Čech). I můj pes má rodiče a sourozence. O víkendu se tahle povedená rodinka sešla a vypadalo to spíš, jako když jednoho psa hodíte do zrcadlového sálu.

Na takový sraz nelze nevzít foťák (měl jsem s sebou dokonce dva!). Sešla se chovná fenečka a tři její štěňata (plus jedna neLocolindí fenka). Namířeno jsme měli do Mariánského údolí, na procházku se psy je to fajnová lokalita, po cestě pár hospůdek, v některých se dá i velmi dobře najíst. Co víc si člověk může přát? My jsme si všichni přáli aspoň o 10°C vyšší teploty. Taková kosa mi opravdu dlouho nebyla. I proto vznikla jen hrstečka fotek, protože foťák jsem vytáhl až na samém konci procházky, kdy jsem si řekl, že by mi to bylo později opravdu líto. A ruce už jsem necítil, takže kdyby mi upadly, aspoň bych je mohl hodit do batohu, tam by jim bylo tepleji.

Doma jsem asi půlhodiny ležel ve vaně plné horké vody (doufám, že to nečtou spolubydlící :D), abych rozmrzl. Jo a rozhodl jsem se, že sekce blogu „můj život“ bude trošku míň formální :)

Galerie