Jsem otec dvou dětí a v posledních letech se zájmově věnuju cyklistice, poznávám tak krásy nejen České republiky ze sedla svého gravel biku. V práci se podepisuju jako Delivery manažer a své podnikatelské touhy si naplňuji na našem eshopu Dogfitness.cz.

Dřív jsem hodně fotil a ostatní lidi focení učil. Pořádal jsem spousty kurzů focení psů a úprav fotografií. Mými kurzy prošlo více než 1000 fotografů a já jsem udělal vše pro to, aby byli všichni spokojení. Focení psů a pořádání workshopů jsem se aktivně věnoval 15 let. V roce 2013 jsem se poprvé podíval do tropů a propadl fotografii divoké přírody. No a v roce 2023 jsem si přiznal, že už na to prostě nemám čas a tak trošku jsem to pověsil na hřebík. Ale svou Sonku a pár objektivů jsem si nechal.

Mám rád dobrou kávu a těstoviny na téměř jakýkoliv způsob, ještěrky, hady, svoje kolo... a samozřejmě svou ženu Verču a naše děti Adama a Medu :) Kdyby to jen trochu šlo, tak pořád jen cestuju, jím, jezdím na kole a fotím... je toho hodně, ale snažím se to kombinovat. 

Velmi často se mi stane, že potřebuji fotit něco, na co nemám fototechniku. Chystám se na cestu, která bude zaměřená na makro fotografii, nebo třeba fotografii krajiny. V takových případech vždy sáhnu po službách brněnské půjčovny fototechniky. Obrovské množství objektivů, ale i fotoaparátů různých značek a příslušenství za super cenu. Určitě můžu tuto půjčovnu jen doporučit a to nejen v případě, že se někam chystáte vyrazit a nemáte vše potřebné, ale i v případě, že přemýšlíte o koupi nového objektivu a nejste si jisti, jestli jste vybrali ten správný – prostě jej vyzkoušejte.

Kde začít? Asi pěkně postupně… rok 2018 začal tak, jako každý jiný rok. Možná byla trošku víc zima a tak se poštěstilo uspořádat víkendový workshop focení psů na sněhu, kde se sešla skvělá parta a parádně jsme si zafotili. Plány na únorové cesty do Řecka za pelikány a do Polska za zubry nevyšly – kamarád Ondra Nágl, se kterým na tyto cesty jezdím se opět stal otcem, takže radosti ustoupily povinnostem :-) Vynahradili jsme si to v květnu, kdy jsem vyrazili do Chorvatska fotografovat hady a ještěrky a potom ještě v červnu do Alp na sviště a kozorožce. Když do toho přidám jarní kurzy focení a dovolenou na Tenerifé, tak to bylo fotograficky asi nejintenzivnější jaro za posledních pár let. Tradiční Brněnské psí dny jsem vynechal (byl jsem v těch Alpách) a místo nich jsme si s Verčou udělali výlet na Mistrovství Evropy v Dogfrisbee. Tam se nám s Juno sice nepovedlo urvat žádnou medaili ani pohár, ale parádně jsme si užili víkend s přáteli a já jsem si zase trošku zafotil.

I technologicky to pro mě byl zajímavý rok. Hned na začátku jsem si udělal radost a koupil si iPad Pro. Adobe mě potěšilo, když vydalo novou verzi Lightroomu pro iPad, která se dá nastavit tak, že spolupracuje s Lightroomem Classic. Nádhera, na cesty už nevozím notebook, ale jen tenkou placku :) Během toho intenzivního fotojara ještě Sony uvedlo na trh nový foťák – Sony Alpha A7 Mark III – který jsem měl díky brněnské půjčovně fototechniky možnost testovat a následně o tom napsat článek. V té době jsem fotil Nikonem D800E a myslel jsem si, že nový foťák nepotřebuju. Během testování Sonky jsem byl ale hodně nalomený k přechodu k jiné značce. Naštěstí Sony ještě nemá v nabídce objektiv 300/2,8, takže se přechod nekonal. Během léta se pak ještě na světlo světa dostala nová Sigma Art 105/1.4, kterou jsem opět testoval a opět k ní napsal pár slov. Jo a málem bych zapomněl… koupil jsem si Nikon D850… co Vám budu povídat, je to skvělý. A mám nové logo.

Tak, to bychom byli zhruba někde na konci srpna. A pak, 19. září, se nám narodila Meda. A už nebyl čas na nic jiného :-) Ne, dělám si legraci, Meda se sice narodila, ale je úžasná, krásná… znáte to. Ale hlavně je hodná, takže byl čas i na podzimní kurzy a další volnočasové aktivity. Příští roční souhrn už budu psát jako člověk co ten rok prožil s dítětem, tak jsem zvědavý, jestli vlastně bude o čem psát a nebude to samé blinkání, spinkání a kakání :-) Užívejte 2019.

Rozhodl jsem se shrnutí dvou let sepsat do jednoho odstavce a to proto, že v roce 2016 se v podstatě nic nestalo. Pořádal jsem kurzy a chodil jsem do práce. Pokud něco stojí za zmínku, je to cesta do Polska za zubry a spuštění našeho eshopu s psími potřebami – obchod.dogfitness.cz. Na podzim jsme se s Verčou podívali do úžasných Dolomit a o naší návštěvě jsem sepsal článek, který doufám pomůže ostatním naplánovat si podobnou dovolenou a vidět všechny ty úžasnosti, které jsme viděli my. Co se týče techniky, měl jsem možnost vyzkoušet si Nikon D500 s objektivem Sigma 50-100/1.8 a na konci roku jsem si koupil dron DJI Mavic Pro.

Rok 2017 byl mnohem zajímavější. Přestěhovali jsme se, nabourali nové auto :-) To vás možná nezajímá, ale všechno se to stalo v květnu, kdy jsem měl trošku napilno. Na týden jsem s kamarády vyrazil do Chorvatska fotit hady, na týden jsem odletěl s Petrem Bambouskem na krásný ostrov Tenerife a na týden jsme si s Verčou jeli odpočinout do Slovinska, Triglavského národního parku. A ano, do toho jsme se stěhovali a opravovali auto :-) Ani z jednoho týdenního výletu nevznikl samostatný článek, ale ze Slovinska mám na youtube video natočené dronem, mrkněte.

Na techniku byl rok 2017 také zajímavý. Na základě častých dotazů jsem sepsal článek o tom, jak mám nastavený svůj foťák. Měl jsem možnost vyzkoušet si žhavou novinku od Sigmy – 135/1,8 Art a celý set od Olympusu. Bohužel z testování Olympusu nakonec taky nevznikl článek, ale pokud vás tato fototechnika zajímá, určitě se podívejte na stránky Petra Bambouska, který ke značně Olympus přešel a využívá ji na svých fotocestách. Důležitý upgrade pro mě byl nový počítač, který jsem pořídl v létě a za pomoc s jeho sestavením děkuji Adamu Kahánkovi. A nakonec asi největší pecka – Nikon D850. Tento skvost jsem si vyzkoušel na dvou vrcholových kynologických akcích a musím říct, že se jedná o opravdu úžasný foťák.

Rok 2015 byl narvanej k prasknutí. Sem tam jsem měl pocit, že vůbec nejsou víkendy… Nastoupil jsem do nového zaměstnání, dělal jsem opět jarní a podzimní kurzy. Poprvé jsem dělal kurzy v zahraničí (Košice, Vídeň) a byla to fajn zkušenost. I slovenština je sem tam jazyková bariéra, ale spíše vtipná a rychle řešitelná. V angličtině to bylo s Vídeňáky zajímavější. Všechno se ale zvládlo a vím, že ani jazyk mi nebrání v předání svého knowhow dalším fotografům. S Verčou jsme finišovali s přípravou Dogfitness.cz, které je teď mezi pejskaři velmi oblíbené. V létě jsem se po několika letech podíval opět na řeku Salzu a na dovolenou jsme vyrazili na Malou Fatru – doporučuju, je tam nádherně. Samozřejmě jsem byl na pár psích závodech no a v říjnu… jsem vyrazil opět na Borneo, úžasný ostrov, kde člověk úplně zapomene na běžné denní starosti a strasti.

Moc jsem toho ale nevyfotil, tak nějak celkově fotím míň a míň. Často se omlouvám tím, že není čas, ale pak se přistihnu, že mám foťák v ruce, psa před sebou a stejně nefotím. Ne že by mě to nebavilo, ale spíš už nechci fotit pořád dokola to samé. Ale těžko říct, jestli se mi to daří nebo ne. Na začátku roku jsem napsal na toto téma článek a bylo velmi zajímavé číst komentáře ostatních fotografů.

Přidám samozřejmě i oblíbenou fototechnickou část. Rok 2015 byl asi prvním rokem od 2008, co jsem si nekoupil žádný kus fototechniky. A ne, můj nový batoh se nepočítá :-) Sigma sice vydala nové Art skla, ale já jsem nadmíru spokojen se svou pětatřicítkou a tak jsem si novou čtyřiadvacítku jen půjčil a vyzkoušel. A samozřejmě je to famozní sklo. Těsně před koncem roku jsem konečně přešel na plán pro fotografy od Adobe. Když začali přidávat funkce pro CC Lightroom a do Lightroomu 6 je nadávali, tak asi nebylo moc na co čekat.

Když to vezmu tak nějak postupně, jak to na mě začalo padat, musím určitě začít rychlým rozhodnutím na přelomu roků 2013 a 2014. V červnu pojedu do Thajska. Zaměření cesty bylo hlavně na motýly, vážky a ptáky. Všechno tak barevné, že to snad ani nejde vyfotit špatně :-). Již delší dobu jsem pokukoval po novém těle fotoaparátu, ale bohužel se mi zdálo, že nic není ušito přímo mně na míru. D4 je super, ale nemám na ni. D800E je super, ale 36Mpx není pro mě. Zamyslel jsem se trošku nad tím, co jsem poslední rok fotil (2013) a zjistil jsem, že ta D800E by vlastně nemusela být tak špatnou volbou. Koupit, nekoupit, koupit, nekoupit… znáte to… tak jsem to nakonec koupil. A musím říct, že spokojenost (plynoucí z plného soužití s fotoaparátem) jsem začal pociťovat až někdy na začátku podzimu. Tak nějak jsem to nemohl dostat do ruky, asi to bylo velkým očekáváním? Sám nevím.

Sestava D800E a 300/2,8 pro mě najednou byla obrovským zklamáním. S D700 a 70-200/2,8 bylo tak jednoduché fotit a pořizovat ostré snímky. Hloubka ostrosti není tak malá, sestava není tak těžká a náročná na stabilitu… a to nemluvím o tom, že 36Mpx vám opravdu neodpustí nic. No a samozřejmě jsem s tímto odjel do Thajska. Uff. Přidali se ptáci, kteří neposedí a Ondra byl, velmi slušně řečeno, v prdeli. Ostatně, nejlepší bude, přečíst si o mé cestě v jediném článku, který z ní vznikl.

Chtěl jsem přinést něco nového do reportážních fotografií ze psích závodů a tak nějak mám pocit, že se mi to opět nepovedlo. Navštívil jsem kurz Martina Kozáka, protože se mi jeho fotky ze sportovních akcí hodně líbí. Na kurzu jsem zjistil, že některé techniky na psy opravdu nemůžu aplikovat, dokud se nebude jednat o fotku aranžovanou. Trošku více jsem se tedy snažil hrát si s delšími časy, rybím okem, multiexpozicí a hloubkou ostrosti. V roce 2015 se budu opět snažit s tím nějak hnout a odlišit mé fotky od těch ostatních, ale nevím nevím, jak a zda vůbec se mi to povede.

No a co plánuju do dalšího roku? Od února budu mít nové zaměstnání ve firmě Webnode – vyvíjí nástroj pro tvorbu webových stránek. S Verčou dokončíme a spustíme projekt Dogfitness.cz. Přihlásil jsem se na další výpravu na Borneo s Petrem Bambouskem. Mám opět v plánu pár kurzů a pak se uvidí. Pomalu ale jistě začínám přemýšlet o tom, že to pověsím na hřebíček… tak snad mě Borneo nakopne tak, jako v roce 2013.

…uff, rok 2013 je za námi? A jaký byl? Úžasný! Navštívil jsem tropické lesy na Borneu, což pro mě byla obrovská zkušenost a zážitek na celý život. Fotil jsem zase chvilku něco jiného než psy a reportáže. Prales a vše v něm bylo naprosto úžasné a navíc jsem ty dva týdny strávil ve společnosti fajn lidí a skvělých fotografů (cestu organizoval Petr Bambousek). Vrátil jsem se zpět do ČR s trošku jiným pohledem na věc a zkusil to promítnout do fotek. Více jsem se v minulém roce zaměřoval na barvy, kompozici, pozadí a celkový dojem z fotky. Nikdy bych to nepřipustil, ale aranžovaná fotografie mě opravdu bavila. A strašně mi to pomohlo v tom, jak jsem pak fotil právě ty reportáže. Všímal jsem si úplně jiných věcí než dříve. Samozřejmě vznikla na toto téma řada článků – Borneo – velký sen, Borneo – po návratu, Borneo – ještěři, Borneo – hadi, Borneo – žáby a vlastně mám fotomateriál minimálně na dva další články. Šetřím si je na okurkovou sezonu :)

Co se vybavení týče (oblíbené téma téměř všech fotografů), obměnil jsem pár kousků. Kvůli Borneu jsem chvilku vlastnil Sigmu 150 Makro, koupil jsem si Helios, se kterým se mi fotilo parádně a zase to chvilku bylo něco jiného :) Ze zvědavosti jsem koupil rybí oko a zjistil jsem, že je to skvělé sklo, které mě strašně baví. Během léta jsem se pak rozhodl, že si splním další sen a koupím 300/2,8. Tak se stalo a jsem vlastníkem někdy od srpna – Nikon 300/2,8 VR I in the house :). Okouzlen manuálními skly jsem ještě na podzim sáhl po Trioplanu 100/2,8. Bohužel ani Trioplan, ani velký Nikon jsem nestihl pořádně provětrat. Ale doufám, že rok 2014 začne pořádnou vánicí a bude co fotit.

Skoro celý rok jsem pořádal kurzy a díky tomu i hodně fotil. Plán na příští rok je podobný, jen jsem kurzy dostal trošku pod kontrolu a sám přesně určuji, jaký bude obsah a kdy se budou konat :) Sepsal jsem přesnou nabídku a budu jen čekat, zda se najde dostatek zájemců. Co se focení samotného týče, mám vymyšleno, jak bych chtěl posunout dál fotky z akcí, reportáže. Ale přiznám se, že si nejsem moc jistý, jestli to není moc velké sousto… uvidíme. A abych nezapomněl… pojedu fotit do Thajska… ale o tom někdy příště :)

V roce 2008 bylo focení portrétů mladých slečen to, v čem jsem se chtěl profilovat (kdo by nechtěl, že? :)). Moc dlouho mi to ale nevydrželo (naštěstí!), zkusil jsem fotit psy na závodech a foťák s sebou vozil v podstatě všude. Ať už se jednalo o dovolenou, nebo jen o obyčejnou procházku (pokud zrovna nezapomenu doma SD kartu). Mé stránky www.foto-pes.cz se plnily galeriemi všeho možného a noví návštěvníci stále přicházeli. Paráda! Mezi psy a lidi kolem psích sportů jsem pronikl natolik, že jsem si pořídil i svého vlastního psa (fenu!) a některé sporty zkusil na vlastní kůži (a její kožich). Takže ano, stal se ze mě pejskař! Hrůza! Ale rozhodně to neznamená, že bych přestal fotit právě naopak…

Postupem času jsem vylepšoval vybavení, snažil jsem se rozšiřovat i své znalosti a schopnosti a dostal jsem se do fáze, kdy jsem zkoušel fotit fotky tak, aby byly všechno, jen ne všední. Galerie z víkendových akcí mi přišly zbytečně rozsáhlé, fotky byly pořád to samé dokola a já sem tak nějak upadal do zimní fotodeprese. Rozhodl jsem se, že to tak nenechám a tak na konci roku 2011 vznikly tyto stránky…

Na první pohled je rozdíl (oproti www.foto-pes.cz) patrný hlavně na velikosti publikovaných galerií. Přátelé si často stěžují, že jsem jim nevyfotil psa… odpovídám jednoduše: „obyčejných fotek máte všichni plno, ty fotit nemusím a ani nechci.“ Nebaví mě to totiž. Nestavím se tím do role nějakého trendsetra, jehož každý jeden snímek přetéká originalitou, to v žádném případě. Ale snažím se, aby moje galerie bavily, aby si je lidé prohlédli celé a aby byly fotky zajímavé i pro ty, kteří na nich nejsou.

Troufám si tvrdit, že za rok 2012 jsem udělal největší pokrok ve focení od zmiňovaného léta 2008. Myslím si, že jsem ke svým fotkám velmi kritický, ale i tak jsem v podstatě spokojen. Nikoliv s výsledkem, to by vedlo ke stagnaci, která je dle mého názoru cestou do pekel. Já jsem spokojen s postupem, se změnou, se zlepšením… poeticky řečeno s cestou, kterou jsem ušel :-) Uvidíme, co přijde v roce 2013…