Už je to měsíc, co jsem zpět z Bornea, ale fotek, které vám chci ukázat a zážitků, o které se chci podělit, je pořád hodně. Pokud vám ještěrky přišly slizké, doporučím nečíst dál a toto okno zavřít :)

Hadi a hadice

Jak jsem se na ještěry a ještěrky těšil, tak hadů jsem se obával. Proč? Protože had je velká dlouhá věc, co vás prostě chytne, omotá, rozdrtí a sežere. Nebo vynechá omotávání a jednoduše vás otráví a pak sežere. Mazlíčci, fakt! Hlavně když jdete lesem a z větví jich visí desítky jako špagety!

Takhle to ale naštěstí nakonec nevypadalo ;) Informace od Petra byla taková, že jestli nějaké hady uvidíme, bude to dílo štěstěny. Budeme je muset hodně hledat, protože nejsou zase až tak velcí, jak by se mohlo zdát. Průměr třeba jen jeden centimetr, zelená barva, omotat se kolem větvičky (nejlépe taky zelené)… mno není zrovna jednoduché je najít. Ondra Nágl jednoho potkal hned první den. A co hůř, ležel na cestě a jen tak si čuměl. Toho jsem ale bohužel neviděl, tak povídání o něm nechám na Ondrovi.

Ondra Nágl fotí bičovku

Jdeme na netopýry!

Prvních několik dní jsem neviděl ani žížalu, natož nějakýho hada. Pokud si dobře vzpomínám, tak snad až čtvrtý, nebo pátý den pobytu na cestě k jeskyni plné netopýrů… Petr fotí nějakou dvoumilimetrovou larvu, mě to úplně nebere a tak mu hlásím „Tak jo, já jdu hledat hady.“ Udělal jsem DVA KROKY, podíval jsem se napravo a byl tam! Nádherný chřestýšovec, krásná zelená nudle s červeným znakem na hlavě!!! Uaaa!! „Našel jsem hada!„, hlásím Petrovi, který moje zvolání nejspíš vůbec nebral vážně, než jsem začal hystericky mačkat spoušť! Co kdyby se rozhodl, že mi uteče, že jo?

Chřestýšovec

Jdeme na ještěry!

Asi jedno z nejvýživnějších focení na Borneu proběhlo, když jsme s Ondrou Náglem šli do lesa s tím, že: „Celý dopoledne prostě hledáme ještěry, na všechno ostatní kašlem. A až ty bestie najdem, tak je pokropíme.“ (poznámka: „pokropit“ = nafotit sekvenčním snímáním, nikoli pomočit) Během pěti minut jsme objevili nádherně barevnou užovku, kterou jsme fotili následující 3 hodiny. Na ještěry jsme v mžiku zapomněli. Užovka ze začátku nechtěla moc spolupracovat, ale pak se jí nás asi zželelo a uklidnila se. Byli jsme jí za to docela vděční. Ona si ležela ve výšce asi 75 cm na listu a my s Ondrou jsme kolem pobíhali s tříkilovýma foťákama v rukách a snažili se najít to správné místo, odkud ji teda budeme fotit. Světlo, pozadí… vypláznutý jazýček by byl taky fajn. Musím přiznat, že jsem byl opravdu rád, že je tam Ondra se mnou. Zaprvé jsme si navzájem pomáhali s přidržením nějakých rušivých listů, nebo třeba s přisvětlením pomocí odrazné desky. No a zadruhé, kdykoliv bylo potřeba užovku jakkoliv usměrnit, já bych to asi nezvládl ;) Podařilo se mi vyfotit fotku, se kterou jsem byl tak spokojený, že mě naprosto vytáhla z fotodeprese, ve které jsem se do té doby utápěl.

Užovka

Jdeme na žáby!

Když tak nad tím přemýšlím, hada jsme vždy našli opravdu náhodou a ve chvílích, kdy jsme měli v plánu něco úplně jiného :) Vyrazili jsme na lokalitu, kde jsou žáby, co na sebe mávají tlapkama (nekecám, mám to nafocený), strašně jsme se na to těšili, ale jak si tak povídáme, tak říkám „Já najdu hada“. A opět do dvou kroků tam prostě byl. Kluci na mě koukali jako bych je nosil po kapsách a zkoušel na ně nějaký tríčky z Kouzelnictví 101. Přísahám, že ta bičovka na tom listě prostě byla a já sem ji tam nedal :) Samozřejmě na žáby jsme nedošli. U malého … tomu se snad ani nedalo říkat keř, prostě nějakej jeden stonek s listama, jsme strávili něco kolem dvou hodin. Bylo nás tam všech pět a tak to někdy bylo dost natěsno. I proto se mi povedlo natočit toto videjko – odkaz na youtube!

Bičovka stromová – Ahaetulla prasina

Jdeme na opice!

Troufám si tvrdit, že hadů jsme nakonec viděli snad i víc než ještěrů. Ale tak to prostě je. Potkávali jsme zvířata, která vydržela na jednom místě sedět klidně i celý den. No a sem tam jsme viděli něco, co frnklo tak rychle, že jsme ani nestihli vytáhnout foťáky. Jeden z hadů trpělivců byl i větší chřestýšovec, který opravdu ležel na jednom místě celé odpoledne. Bylo mu jedno, že na něj svítíme odrazkou, že si upravujeme listy 15 cm od jeho hlavy. Prostě si ležel. Tak jsme ho fotili :) A aby byla zachována tradice, tak hlavním motivem toho dne měly být opičky.

Chřestýšovec

Příště?

Opět doufám, že vás čtení nenudilo a fotky se líbí. V příštím článku se můžete těšit na žáby. Ty jsme fotili v noci, za absolutní tmy. A na jedné lokalitě nám Petr ukázal (výše zmíněné) žáby, které na sebe mávaly zadníma nohama.