Jak jsem v předchozím článku (Borneo – po návratu) slíbil, tak plním. První z článků, které zveřejním, bude o ještěrech. Proč jsem si vybral právě je? Jednu ještěrku mám vytetovanou na noze, tak proto. Důvod se vždycky najde!

Kluci klid, ještěrů bude dost

I já i Ondra Nágl jsme se na focení ještěrů strašně těšili. A první setkání proběhlo hned první den. Jen tak jsme si šli kolem stromu, najednou šramot a ze stromu seskočil lepoještěr, který se rozběhl přímo na mě. Ondra křičí: „nehýbej se, nehýbej se!!!“ TYVOLE! Hýbat se bylo to poslední, co mě napadlo. Byl to první den, všechno bylo nové, všechno bylo jedovaté a do toho moje fobie z veškerého hmyzu… jasnýýý, nebudu se hýbat. Ještěr si to zamířil kolem mě přímo na protější strom a tam jsme se ho neúspěšně pokusili zvěčnit. První setkání, malý neúspěch, ale Petr nás chlácholil, že ještěrů bude ještě kopec a že se nemáme bát (a já že se nemám bát tak celkově).

Gekon

Budou nám běhat pod nohama

Mno, tak tomu už bych po předchozí zkušenosti tak nějak věřil :) Petr tím ale myslel to, že na lokalitě, na kterou jsme se chystali, jich bude kopec. Každé odpoledne přímo před ubytováním se prý budou prát v listí a pak si někam vylezou na strom a my budeme moct fotit. Leda prd, po ještěrech všeho druhu se slehla zem. Zoufale jsme bloudili v okolí a nacházeli jen kudlanky, strašilky, obří motýly, hady… no prostě nic zajímavého! :-P My chceme ještěra! Během nočních procházek jsme usoudili, že naší jedinou šancí, jak vyfotit ještěrky ve dne, je chytit je přes noc, kdy spí. To se ukázalo jako docela jednoduchá záležitost. Spících jsme jich našli několik, dokonce jsme si je i nafotili. Pak jednoho Ondra opatrně polapil a „uvěznil“ v připravené síťce. Hned ráno, abychom ho mohli co nejdříve pustit, jsme se dali do focení. Našli jsme krásnou lijánu, porostlou mechem, mírně zakřivenou… luxus!! Dali jsme na ni gonocephala a on asi během vteřiny vzal roha. Podobným způsobem jsme „uspěli“ ještě několikrát a tak se pětidenní pobyt na místě plném ještěrů stal pobytem jedné noční fotky a ještěrky se ještě teď popadají za břicha někde v korunách stromů.

Spáč obecný

Pan Modroočko

Další lokalita rozhodně nebyla popisována jako ještěří ráj, ale to, co jsme tam potkali… to stálo za to. Tři z nás kolem něj prošli a stromek, na kterém seděl, použili jako zábradlí při chůzi kamenitým terénem. Až volání „kluci, pomalu se vraťte“ nás upozornilo, že jsme asi něco přehlédli. A taky že jo. Na tenkém kmenu, asi metr a půl nad zemí byl krásný, dospělý ještěr – gonocephalus caligaster – který doslova vystavoval své modré oko s oranžovým lemováním. Podmínky byly ideální, jako vždy, takže jsem nastavil ISO 2000 a šlo se na věc :) (pro nefotografy, rozuměj „tma jako v prdeli“). Podmínky mě donutily vyzkoušet trošku jiný objektiv než obvykle a tak díky tomu, že pan Modroočko byl úplně klidný a mohl jsem jít opravdu blízko, se mi povedlo zabrat jej … tak, jak můžete vidět níže :) Je to tam! Jsem spokojený, mám vyfoceného ještěra.

Gonocephalus caligaster

Pan Modrohuba

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se nám poštěstí a druhý den potkáme něco podobného jako byl Pan Modroočko. Tento ještěr byl sice malý, neměl hřebínek, našli jsme ho na šutru, né na větvi a byl to vlastně úplně jiný druh (nějaká agama, doplním), ale modrou měli společnou, tento jí měl plnou tlamičku. Vzhledem k jeho „nudné“ barvě to bylo jako pěst na oko. Navíc byl tak krotký a v klidu, že jsem si ho mohl dát na nohu a konečně si vyfotit tetování ještěrky s ještěrkou! Super :)

Agama

Všudypřítomní gekoni

Samozřejmě nemůžu opomenout gekonky, kteří nás doprovázeli v podstatě celou cestu. Krásné malé ještěrky s kulatýma prstíkama. Byli k vidění na každé noční lampě, u osvětlení na terasách, u zářivek na ubytovnách… všude tam číhali na hmyz, který jim byl potravou. Viděl jsem, jak takovej malej prcek ulovil můru co byla dvakrát tak velká jako on. Ale fotit je na takových místech bylo samozřejmě nemyslitelné. Opět zaúřadoval Ondra Nágl a předvedl své lovecké schopnosti, jednoho prcka chytil někde v trávě a vysvětlil mu, že na listu banánovníku mu to bude slušet mnohem víc :)

Gekon

Tak takhle nějak to bylo

Pokud jste se dočetli až sem, máte můj obdiv :) Takhle nějak jsme fotili ještěry. Sami vidíte, že to vždy bylo dílo náhody a i když popisuju to, jak jsme ještěrky lovili, vždy bylo na nich, kam si nakonec stouply a jestli zdrhly nebo ne. No a samozřejmě, ale to snad ani nemusím psát, se žádnému ze zvířat nic nestalo, soudě podle schopnosti rychle před námi zdrhnout si troufám tvrdit, že bylo vše OK :)

Focení agamy