Vánoce na sněhu. Přemýšlím, kdy naposledy jsem takové zažil. Když vynecháme to, že mám absolutně mizernou paměť, takže je klidně možné, že to bylo minulý rok, mám pocit, jako kdyby to bylo už minimálně 10 let. Tento rok jsem si řekl, že sníh o Vánocích prostě bude! A on zase nebyl. No a když nemůže Mohamed k hoře, musí se Ondra vydat na Praděd.
A tak se taky stalo :) 27. prosince jsem vyrazil společně s přáteli za sněhem. Musím říct, že počasí vypadalo opravdu strašlivě a vidina nějakého zajímavého výhledu byla fakt bídná. Ale co, alespoň se projdeme a sníh uvidíme, mraky nemraky. Po příjezdu na Ovčárnu jsme ale byli velmi mile překvapeni. Praděd vypadal, že trčí tak vysoko, že i mraky jsou na něj krátké (nízké? :)). Stačilo jen projít vrstvou mlhy a kochat se.
Bohužel krajinářská fotografie opravdu není moje numero uno. Pokusil jsem se to zachytit, ale mám pocit, že se nezadařilo. Kdo z vás byl někdy „nad mraky“ (nikdy jsem neletěl letadlem), tak ví, o čem mluvím… nekonečné moře. Krása.
