Borneo je třetí největší ostrov světa. Zatím jej z velké části pokrývá les starý zhruba 140 milionů let. V tomto lese můžete najít přes 3000 druhů stromů a opravdu nespočet druhů hmyzu. Borneo je domovem mnoha endemických druhů a takzvané „Srdce Bornea“ je místo, kde doslova každou chvíli objeví nový druh – od roku 2007 je to přes 120 nových druhů. S trochou nadsázky se dá říct, že je Borneo místem s největší biodiverzitou na světě.

Já jsem se letos na tento krásný ostrov podíval. Bylo to již podruhé (poprvé to bylo v roce 2013) a opět to pro mě byl zážitek na celý život. Cesta byla plně věnována fotografii přírody a podle toho také vypadal itinerář. Byl jsem celou dobu v lese. Viděl jsem žáby, motýly, ještěry, hady, koníky, kudlanky, stonožky, mnohonožky, ptáky, netopýry, pakobylky, opice, stromy, keře, kytky, skály, kopce, vodopády, řeky, potůčky. Na zádech jsem měl 15kg fotobatoh, okolní teplota byla přes 30°C, vlhkost zhruba neměřitelná a já sem se potil jako to prase. Neviděl jsem žádné památky, ani města. Nebyl jsem v muzeu ani u žádné kašny či sochy. A neměnil bych.

Příroda Bornea vás vcucne a vy se nestačíte divit. Mám rád přírodu u nás, je tu krásně a letos byl nádherný podzim. Ale ve srovnání s deštným pralesem prostě žijeme v pustině. Jeden den na Borneu jsem udělal takový pokus – vyrazil jsem bez úmyslu fotit (ale foťák jsem samozřejmě táhl s sebou) jen tak na obchůzku kolem ubytování. Cílem bylo prostě jen koukat a hledat hmyzáky a všechnu tu krásnou havěť co tam žije. Vrátil jsem se po třech hodinách s tím, že každých zhruba 10-15 minut jsem našel něco, co jsem ještě v životě neviděl, ať už to byl strom s nádhernou kresbou na kůře (na které jsem objevil mravence, brouky, pavouky…), úžasně barevný koník, nebo obludně obrovská strašilka. Nejlepší na tom bylo pak zjištění, že nejvíce věcí nacházím v momentě, kdy stojím na místě a prostě jen koukám do lesa. Všechno to tam je kolem, vážka, ještěrka, brouk… stačí jen stát a koukat

Green desert

Tady jsem přestal někdy v listopadu psát s tím, že přijde ta škaredá část o vypalování lesů, zabíjení orangutanů, palmovém oleji a tak dále. A pořád jsem nebyl schopný vymyslet, jak to uchopit. Rozhodl jsem se to nijak neopisovat. Příroda na Borneu to nemá zrovna jednoduché a je dobře, že se o tom ve spojení s požáry (které byly letos extrémní) zmínila i některá media.

Pokud vás opravdu zajímá, co se na Borneu děje, tak je dle mého názoru dobré začít filmem Zelená poušť, který popisuje situaci velmi otevřeně. V případě, že se rozhodnete, stejně jako já, že nebudete součástí byznysu kolem palmového oleje, určitě navštivte stránky organizace Lestari, nebo Koalice proti palmovému oleji. Přečtěte si, jak můžete třeba i vy pomoci.

Na fotografii níže není žádný romantický pohled na šaolinský chrám. Jedná se o vysílač na kopci vzdáleném 5-7km, který jsme zahlédli jen díky přímému protisvětlu. Takto jsme totiž běžně první dny v okolí Kuchingu vídali slunce. Jen jako kotouč v šedi kouře z požárů.

Orangutan

Věděli jste, že slovo Orangutan je složeninou dvou malajských slov orang utan – „lesní muž“? A to, že žije jen na Borneu a Sumatře jste taky věděli? Samice poprvé porodí nejdříve v 10-15 letech věku a to pouze jedno (velmi výjimečně dvě) mládě. To se plně osamostatní až zhruba po 7-11 letech. Teprve poté může mít samice další mládě. A protože se orangutani dožívají 40-50 let, je více než jasné, proč jsou tak ohroženým druhem.

99% času tráví Orangutan na stromě a na každou noc si staví nové hnízdo. Živí se plody stromů a mezi jeho oblíbené pochoutky patří mango a fíky, které tvoří více než 50% jeho potravy.

Populace se odhaduje na cca 54000 orangutanů bornejských a 6600 sumaterských. A požáry za poslední půl rok zabily přes 8000 orangutanů. Tak moc je toto zvíře ohrožené a i proto je tváří celého boje proti palmovému oleji. Ale nenechte se zmýlit, není to jen orangutan. Je to les plný zvířat, tak jak jsem ho popsal v odstavcích výše, který každoročně hoří, aby palmové plantáže mohly vzkvétat.

Poděkování

Velké poděkování patří samozřejmě Petru Bambouskovi, díky kterému jsem se na Borneo mohl dvakrát podívat a zažít tu krásu na vlastní oči, uši, kůži… Dovolím si malé promo a doporučím zakoupení hlasů tropického pralesa, které Petr na svých cestách nahrává a posléze nabízí. K prohlížení fotek z tropů je to něco jako pivko ke guláši :)